princ Rudolf - básnička

Paní  Marie Tichá - rozená Žďárská z Podhořan č. p. 15

Při příležitosti oslav devadesátých narozenin nám odříkala paní Marie Tichá básničku, kterou jí naučil její otec.   Dědeček tuto báseň recitoval v roce 1866 císaři 

     Františku Josefovi I. při jeho návštěvě v   Podhořanech.          V  básni byla vyzdvižena laskavost  jeho   syna,  korunního  prince,  Rudolfa.

Báseň o princi Rudolfovi.

Na pasece lesní, žena kozy hlídá, o minulých časech si snívá.

Náhle mladý lovec tu se před ní staví,  co bys za jednu z koz chtěla, praví

                                  Té neprodám, pane, ta žíví mé děti  a s druhou bych nemohla vydržeti.                                           Dobře, stařenko má milá,  jen mi jí prodej aby jenom moje byla.

Nu když mi šest zlatých dáte za ní,  tak si pro ní přijďte zítra po snídani.

Šest zlatých nemám to je pravda svatá,  však desítku Vám dám, ženo zlatá.

Z té mi pěkně vraťte čtyři zlatky, ale vzácný pane, to já nemám zpátky.

Desítku si nechte a za ty zbylé zlatky,  kozu dobře živte, za osm dní jsem zpátky.

To dořekl a odchází, žena žasnouc stojí,  tolika peněz se skoro bojí.

Osmý den minul a pro kozu nejdou si,  ženě při vzpomínce dech se dusí.

Neví co si počít, k rychtářovi spěchá,  jemu tu věc spořádati ráda nechá.

Ale tam se dozví, ku velké radosti,  že tenkrát byli na lovu vzácní hosti.

                 Sám princ Rudolf dal ti toto psáti,  aby ses pokojně mohla vyspati.                   

Stařena dojatá kráčí od rychtáře, v duchu se modlí za syna císaře.

Princ že to byl Rudolf, pro sebe si prala,  toho bych se věru nikdy nenadála.

Princ Rudolf dobro chudým skýtál, a každý ho s velkou úctou a láskou vítál.