Pachtové z Rájova až rod Kinských

Pachtové na Podhořanech

Roku 1798 koupil Podhořany hrabě Arnošt Karel Pachta z Rájova za 114 000 zl. rýn. Ten v roce 1816 vlastním nákladem přestavěl téměř celý kostel v Turkovicích náležející k Podhořanskému panství. Arnošt Karel se po čtvrté oženil s Marií Annou hrab. Esterházy. Z tohoto manželství se narodil syn Arnošt Prokop.

Školní kronika o Arnoštu Prokopovi hovoří že byl potrhlý. Arnošt Karel Pachta zemřel na zimnici roku l823 a jeho ještě mladistvý syn Arnošt Prokop byl prohlášen r. 1827 za zletilého a převzal řízení statku. Založil fundaci pro chudobné študenty s ročním požitkem l50 zl. na které více studentů vystudovalo a dosáhlo pěkného postavení. V Březince nad myslivnou bývala cihelna, nad ní si Arnošt dal postavit domek a kuželník, kde se zálibou koulíval. S dcerou slouhovou ze Sovolusk měl syna a dostaveníčka s ní míval v Hošťalovické hospodě (čís.2). V téže hospodě si rád pochutnával na vdolkách.

 (Z vyprávění pana Resslera) Hospoda v Podhořanech tehdy velmi vynášela, neboť formani stále ve dne i v noci přijížděli a odjížděli. Hospodský Rossler měl tři páry koní, které stále na kopec formany vytahovali. Když se hrabě  někdy opozdil a večer přišel pozdě domů, míval vrata u ,,Ponocárny“ zavřena a nemohl do zámku. Proto rád přijal nabídnutí mého otce, jenž mu pokojíček i stravu zdarma poskytoval". Hrabě říkával: ,,Rosslere, já nic nemám, ti lumpové mi nic nedají, já se vám však odměním“. Proto první Pachtovské stipendium“. obdržel jeho nejstarší syn Čeněk.

Arnošt Prokop ve své vůli dne 16. března l837 ustanovil dědicem statku barona pána de Fin. Téhož roku 23. října 1837, dle školní kroniky: Tento nemohl se dočkat smrti svého bratrance, tedy jej, při cestě z honu v kočáře u Pravonína zastřelil. Prý štuc nešťastnou náhodou spustil“.

Dle vyprávění Karla Duška z Podhořan: Po honu, který šťastně skončil, jeli páni hrabě Pachta a baron de Fin v loveckém voze lesem domů. Zbraně drželi mezi koleny. Najednou třeskla rána a hrabě se skácel, střelen pod bradu. Tak skonal poslední Pachta ve stáří 37 let.

V Turkovicích v rodinné hrobce hrabat Pachtů z Rájova odpočívá Arnošt Karel, který  zemřel roku 1823, jeho žena Anna Marie Esterhazi de Galanta, zemřelá roku 1836, a jejich syn Arnošt Prokop, který  zemřel 23. října 1837. Jeho jmění získal syn sestry Johany provdné  paní De. Finové.

Baron Johan de Fin, polní maršál, se narodil 15. 9. 1800 v Praze. Byl komorníkem rakouského císaře Františka Josefa. V Podhořanském zámečku zrušil Kapli svatého Jana a socha sv. Jana nechal postavit před zámek. Johan de Fin se 15. srpna 1827 oženil s Marií Eleonore d'Auersperg. Majitelem Podhořan byl až do roku 1840. V témže roce Podhořanské panství prodal své ženě Marií Eleonoře za l60.000 zl.        Jean de Fin zemřel v roce 1887.

Serpentýny

Pro příliš obtížné stoupání přes podhořanský kopec se v roce 1839 začala budovat nová silnice-podhořanské serpentiny.

22. června 1839 vypukl v Podhořanech obrovský požár – vznikl v čísle 27 a následně zachvátil popisná čísla 29, 28, 27, 26, 25, 24, 23. 22. 20, 19, 18, 17, 16      Během 1 a půl hodiny vyhořelo 9 selských dvorů s hospodářskými budovami a čtyři obytné domy.

Marie Eleonora d'Auersperg

Podhořany prodala ještě toho roku za 192 000,- zlatých  hraběnce Hedvice Kinské roz. Auersperkové. Ta byla manželkou Oktaviána Josefa hraběte Kinského (známého šlechtitele koní).

Bouřlivý rok 1848 se v obci moc neprojevil. Když 7. září 1848 bylo schváleno zrušení poddanství a roboty šla v roce 1849 podhořanská deputace až do Chlumce n/ Cidlinou poděkovat hraběnce a hraběti Kinským. Starost o živobytí se ale nezlepšila. Na panství chyběly pracovní síly a rolníkům technické vybavení.

Hraběnka Kinská r. 1849 prodala panství manželům Antonínu a Kateřině Županským za 140 000 zlatých. Za jejich vlády dochází ke zrušení vrchnostenské samosprávy a vznikají obce. Ještě v roce 1800, byl v obci mlýn (Podhořany č. p. 7). Další přestavba tvrze na zámeček proběhla v roce 1858. Zbytky tvrze se zachovaly v přízemí zámečku. Zámeček byl obklopen okrasnou zahradou a parkem se vzácnými rostlinami. Kolem rozsáhlého dvora byly hospodářské a obytné budovy.  Nejstarší z nich je budova pivovaru a ponocárna.

Roku 1859 za 185 000 zl. koupil panství   Podhořany-Alois Welz.