Obec Podhořany u Ronova
Podhořany
u Ronova

50 léta až rok 2000

Padesátá léta.

V těchto letech lidi ovládal strach ze Státní bezpečnosti. Vlastníci půdy a živností byli zbavováni majetku. Některým bylo dovoleno žít ve svých domovech, ale měli povinnost za to platit nájem. Takto byla vyvlastněna hospoda v Podhořanech i hospoda u Franců na Novém Dvoře. V roce 1950 vyšel příkaz - do 31. července zrušit veškeré živnosti. Kdo neuposlechl nedostal potravinové lístky. Jen málo živností přežilo.

Rozběhla se kola politických procesů, které byly vedeny po vzoru a za pomoci SSSR. Nejznámější procesy byly s generálem Heliodorem Pikou a Miladou Horákovou.

V roce 1951 byl Bílý Kámen převeden k obci Podhořany. Také byl přemístěn obří křemenec z pole k autobusové zastávce.

Ve stejném roce vyhořela Francova hospoda na Novém dvoře. Čtyřletý František si s kamarádem Jindřichem Markem rozdělali ohýnek pod okny u sálu. Bylo po žních a větrem zanesená jiskra podpálila uskladněnou slámu na půdě. Při požáru shořela také opona a kulisy, které byly na půdě uschovány. Na oponě byl namalován Turkovický kostel s farou.

Také v těchto letech se ve zdejším v pohostinství odehrávala divadelní představení, místního ochotnického spolku, který vedl pan Velehradský. Za velké účasti občanů byly shlédnuty hry „Jedenácté přikázání, Chudák manžel, Paličova dcera“. Také tu byly odehrané hry, které nastudovaly dětí ze zdejší školy.Vystupovaly zde i soubory z okolí. Když se spolek rozpadl, začalo se za divadlem dojíždět. Nejvíce se jezdilo do divadla v Kolíně.

Na vesnicích se stále prováděly soupisy domácích zvířat a pozemků a podle toho se musely odvádět nařízené množství výpěstků. Odvody byly tak vysoké, že se nedaly splnit. Z tohoto důvodu byl také uvězněn pan Jaroslav Welz z Podhořan. Ten byl dokonce v roce 1953 donucen s celou rodinou obec opustit. Veškerý jeho majetek byl zabaven. Zemědělci se obávali újezdních tajemníků, kteří hledali zatajené obilí a potraviny a z velkých hospodářů se stali nenávidění kulaci, kteří často skončili ve vězení, v horším případě v uranových dolech. Tím se připravovala kolektivizace zemědělství. Po bouřlivých debatách, na jaře roku 1953, bylo v Podhořanech v prostorách bývalého dvora založeno jednotné zemědělské družstvo. Na podzim se družstvo rozpadlo. Další rok bylo opět zahájeno společné hospodaření. Stále existoval přídělový systém, ale i tak byl nedostatek všeho zboží. Obchodovalo se za velké peníze i na tak zvaném „černém trhu“. Na ten byla odkázán většina živnostníků, protože na lístky neměli nárok.

Kdo čekal zlepšení, byl zklamán. 31. května prezident Zápotocký v rozhlase pronesl k lidu, že naše měna je pevná a aby lidé nepodléhali panice.  Druhý den, 1. červena 1953, byla vyhlášena měnová reforma a zrušen přídělový systém. Peníze se měnily 1 : 5. Peníze uložené doma se ale měnily 1 : 50. Na vázaných vkladech 1 : 500. Ze stovky zbyly převážně jen dvě koruny. Hodně lidí přišlo o veškeré úspory.

Vzhledem k plánovanému hospodářství ve státě, požadovaly školy po rodičích, aby své děti směrovaly k vzdělání nebo zaměstnání podle potřeb národního hospodářství. Děti zemědělců mohly jen do škol se zaměřením na zemědělskou výrobu.

V osadě Nový Dvůr byl v roce 1954 založen požární sbor hasičů. V sedmdesátých letech s nejmladšími členy a nejlepší v okrsku. V témže roce zahájila svou činnost v Podhořanech lidová knihovna.

V roce 1955 za pomoci OÚNZ v Čáslavi byla uvedena do života dětská poradna v Podhořanech. V Novém Dvoře se kojenecká poradna konala v hospodě u Franců v kuchyni na stole. V poslední poradně, která byla v bývalé mateřské škole ordinoval sám pan primář Erben z čáslavské nemocnice.

V roce 1956 byly v obci dva veřejné televizory. Televizor požárníků v Novém Dvoře byl umístěný na stojanu v sále u Franců, kam se na vysílání chodili dívat lidé z osady. Soukromých televizorů bylo v Podhořanech 6 a také 6 jich bylo v Novém Dvoře.

V 60 letech díky tomu skončilo v Podhořanech promítání filmů panem Zatřepálkem. 

4. června 1957 došlo k tragické události. V ostré zatáčce u Václava usmrtil autojeřáb čtyřletou Jarušku Zárubovou z Podhořan.

V roce 1958 se místní JZD rozrostlo o zemědělce z Nového Dvora a Bílého Kamene. Pomalu se zemědělcům začalo dařit v hospodaření. Zvedla se pracovní jednotka, podle které se zemědělcům vyplácela mzda. Konec sklizně byl oslavený krojovanými dožínkami.

V dubnu 1960 při dopravní nehodě na křižovatce u Franců zahynul pan Jaroslav Dočekal z Nového Dvora, dědeček Jarušky Zárubové.

Léta šedesátá

Již v poválečných letech se stala Národní fronta politickým instrumentem absolutní moci KSČ.  Do Národní fronty byly začleněny všechny veřejně působící společenské organizace. Veškerý veřejný a kulturní život v obci byl podmíněn angažováním se v jejich složkách. Na občany byl vyvíjený nátlak na zapojení se do činnosti v organizacích.

V šedesátých letech byly v Podhořanech zdaleka navštěvované taneční odpolední čaje organizované socialistickým svazem mládeže. Spolu s muži ze svazu požární ochrany pořádali soutěže družstev ve fotbale "Podhořanský soptík“, do kterého se zapojovali nejen nadšenci z obce a blízkého okolí, ale také až z Prahy. Nejvíc aktivní byli muži ze sboru dobrovolných hasičů. Zúčastňovali se oblastních soutěží, zapojovali se do prací při zvelebování obce při tak zvaných akcích Z. Tradičně pořádali hasičské plesy.

Ženy z obce a osad byly zapojené do práce Československého červeného kříže a Svazu žen. Pořádaly odborné přednášky, kurzy šití, vařeni, scházely se i při společném cvičení v hospodě, později v zámku. Nejvíce hodin odpracovaly při zemědělských brigádách a při zvelebování obce. Postaraly se i o zábavu dětí na maškarních a Mikulášských besídkách nebo při akcích pořádaných k Mezinárodnímu Dni Dětí.

V roce 1961 došlo k další tragédii. Pětadvacetiletý Josef Miřejovský otec dvou dětí, se zřítil s větroněm. Po převozu do nemocnice v Čáslavi zemřel na vnitřní zranění.

7. srpna 1965 se na rybníku v Novém Dvoře plavily děti na neckách.

Hoši Královi, kteří si tam také hráli, přišli domů s tím, že se asi utopil Jiřík Miřejovský. Pan Král šel ihned do rybníka Jiříka hledat. Toho si všimla paní Bíbrová, která zalarmovala všechny muže v hospodě, kteří v rybníku při pátrání vytvořili rojnicí. V bahnité teplé vodě byl víc jak půl hodiny, a to je na přežití už hodně dlouho. I přes okamžitou resuscitaci se lékařům už nepodařilo Jiříka oživit.

Roku 1962 byla v mezihoří na povodí Čertovky vystavěna požární vodní nádrž, která z počátku byla využívána ke koupání.  Časem byla zanesená naplaveninami tak že přestala plnit svou funkci.

V roce 1963 byla vyřešena ostrá zatáčka u Václava. Byl vybudovaný táhlý oblouk nové Silnice.

Postupujícím časem v lidech narůstala nespokojenost s politickým děním v naší zemi. Byli jsme od světa odděleni pomyslnou železnou oponou. Touha po svobodě v lidech rostla. Politický zvrat na jaře 1968 bylo jakousi nadějí do budoucna. S nástupem Alexandra Dubčeka se začal razil směr socializmu s lidskou tváří. Došlo k otevření hranic, byla zrušena cenzura, rehabilitace politických vězňů, obnoven byl Sokol a Junák.

 Bylo to jaro velkých nadějí a léto plné hořkého zklamaní.

Zdrcení přišlo 21. srpna 1968.

Po půlnoci informoval český rozhlas, že naši vlast okupují vojska Varšavské smlouvy.
Hlasatelé v rozhlase vyzývali ke klidu, aby vojsko nemělo záminku střílet do lidí.

Polský tankový prapor zaujal pozici na hlavním silničním tahu Čáslav – Chrudim, právě mezi obcemi Nový Dvůr a Stojice. Silnice se tak stala zcela neprůjezdná. 7. září 1968 náhle polské jednotky uvolnily cestu do Stojic a přemístily se na letiště u Nového Dvora, jehož obyvatelé přítomnost okupantů zprvu těžce nesli. Tanky otočené hlavněmi na obec děsily. Pocity vzteku, vzdoru, strachu a bezmoci cloumaly snad s každým. Po vzrušených jednáních místních občanů s okupanty byly hlavně tanků otočeny.

Nový Dvůr měl ale v podstatě štěstí v tom, že letiště obsadila jednotka polské armády. Teprve na našem území se dověděli, že nejde o cvičení, ale že nás mají okupovat. Jejich velitelé si svojí „internacionální pomocí“ až tak nebyli jisti. Poláci se chovali slušně. Vojáci se místním dokonce omlouvali. Jeden důstojník ve zlosti a studu strhl vojenskou čepici z hlavy a dupal po ní.

Až později vyšlo najevo, že koncem srpna náčelník Eduard Vršovský, tajně pozval polský tankový pluk na naše letiště. V roce 1969 byl za tento čin odpovědnými soudruhy z okresu oficiálně pochválen.

Srpnová okupace ukončila prosazování myšlenky socialismu s lidskou tváří. Začala následná normalizace. Dočasně tu byla umístěná ruská armáda, opět cenzura, uzavření hranic, propouštění a pronásledování lidí, kteří nesouhlasili s okupací.

70 léta

Na křižovatce v Novém Dvoře se stalo mnoho dopravních nehod a často i s tragickými následky. Také proto v roce 1970 bylo rozhodnuto o úpravě silnice.  Současně s přestavbou silnice se obec rozhodla upravit místní rybník. Byl vyčištěn, prohlouben a členové hasičského sboru kraje rybníka zpevnili betonovými panely. Na konec se obec postarala o parkovou úpravu osady.                            

V roce 1992 byla pro nedostatek dětí místní MŠ uzavřena.  Objekt byl za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy využíván jako škola v přírodě pro děti z Prahy až do roku 2002.

V 70 letech se v Podhořanech začala stavět prodejna smíšeného zboží. Po úpravě silnice na Bílý Kámen to byla nejnáročnější a nejdražší stavba z akcí Z. Nespočet hodin tu bylo odpracováno místními muži. V roce 1974 si stavbu slavnostně převzal podnik „Jednota“, který zajistil provoz prodejny.

V posledních prosincových dnech roku 1978 panovalo krásné teplé jarní počasí, s teplotami kolem 10 °C taky svítilo sluníčko, prostě jaro. Nebylo to ale nic zvláštního, protože už řadu let předtím byly zimy hodně teplé. Proto ani na konci prosince 1978 teplé počasí nikoho nepřekvapovalo.

Společenské šaty a teplejší přehoz přes ramena pro dámy nebo sako pro jejich doprovod na cestu silvestrovské oslavy bohatě stačily. Jenže přišla ona studená fronta. K ránu bylo všechno jinak a návrat z oslavy probral nejednoho alkoholem opojeného účastníka.

Už večer se začalo ochlazovat. Během několika desítek minut se ochladilo tak že déšť se změnil ve zmrzlý a následovalo sněžení. Z odpoledních 10 stupňů nad nulou bylo ráno -20°C. Kdeco zmrzlo. Život omezovaly ledovky na silnicích se sněhem, zmrzlo uhlí v železničních vagónech. Při pokusech dostat zamrzlé uhlí z vagónů došlo k jejich poškození, takže pak nebylo čím vozit ani další uhlí. Řeky zamrzly a tím byla vyřazena lodní přeprava. Důsledkem toho byl kritický nedostatek elektřiny, muselo se hodně šetřit. Ekonomické ztráty byly obrovské. Televize vysílala pouze asi jednu hodinu večer na zprávy. Počítače tehdy ještě nebyly. Školy se nevytápěly proto byly rozhodnutím vlády vyhlášeny školní prázdniny, které trvaly 3 týdny.

80 léta

V roce 1981-1982 obec investovala velkou sumu peněz na úpravu místních komunikací. Cesty v obci i v osadách byly osazeny obrubníky. Zmizely stružky, které byly nahrazeny kanalizací, a to všechno zvládali místní občané v akci Z.

5. září 1981 vzrušila celé okolí zpráva o násilné smrti sedm a osmdesátileté Barbory Horké a jejího dva a sedmdesátiletého nevlastního, nemocného syna Vladimíra Horkého. Barbora byla usmrcena několika ranami sekerkou do hlavy a Vladimír vykrvácel z řezných ran.roce 1986 větrná smršť poničila střechy domů u Salfických, Čejků, Horkých a na obecním domě. Zdevastován byl i porost v Mezihoří.

V rámci ochrany přírody byly zaevidovány letité stromy. V Podhořanech to jsou již jen dvě staleté lípy vysazené v roce 1881, na památku císaře France Josefa, který se v Podhořanech při své cestě zastavil.

Třetí lípa u křížku byla zničená vichřici v roce 1986. Další vzácný strom je Liliovník tulipánokvětý. Chráněný strom, který roste u v chodu do budovy bývalé školky.

Tři skupiny kaštanů, platan, smrk a dva tisy v parku u zámečku, jsou víc jak sto let staré. (Vysazeny v době, kdy Podhořany vlastnil Otto Riedl, který chtěl vybudovat dendrologický park). Stejně staré byly i kaštany na návsi na Bílém Kameni.

 Na návsi na Novém Dvoře byla lípa, dle kroniky vysazena v roce 1908. Přibližně staré jsou i kaštany v areálu dvora, u rybníka a na návsi v Novém Dvoře. Staré jsou i dvě vrby u rybníků.

17. listopadu 1989 byla v Praze uspořádaná vzpomínková akce k 50 výročí Dne studenstva. Na Národní třídě příslušníci Veřejné bezpečnosti proti studentům tvrdě zasáhli. Následovala série demonstrací na Václavském náměstí a na Letenské pláni. Pro svůj nenásilný charakter se tato revoluce označuje jako „sametová“ Výsledkem byla hluboká celospolečenská změna.

V nastalém zmatku byla naše obec i s osadami přidělena na krátký čas pod Ronov nad Doubravou.

90 léta

Začátkem devadesátých let minulého století začal naproti kapličce svatého Václava, pan Oderský z Podhořan, budovat motorest. Protože neměl dostatek peněz na realizaci svého plánu, musel stavbu prodat. O dostavbu motorestu, se postaral pan Teplý ze Semtěše. Motorest se brzy stal vyhledávanou restaurací pro výbornou domáckou kuchyni. Velmi často byl vybírán pro svatební hostiny. Bohužel pronájmem dalšímu hostinskému jeho popularita klesla.Dnešní nový majitel celou budovu přestavěl. Z motorestu je „Samota Pierre“ která je  zaměřená na pořádání mimořádných akcí.

Únava materiálu se projevovala na elektrickém vedení. V roce 1994 došlo k rekonstrukci a většina vedení je zajištěna podzemní kabelizací. Došlo i k podzemnímu rozvodu telefonních kabelů v obci. Po dlouholetých snahách došlo k vybudování a připojení k vodovodnímu rozvodu.

Poškozené komunikace byly upraveny nejen v Podhořanech, ale i v osadách.

Na Novém Dvoře v areálu dvora, vybudoval pan Petráň čerpací stanici pohonných hmot a kiosek s posezením pod slunečníky a přístřeškem.
Místní tu měli zajištěný prodej pečiva a s projíždějícími i možnost občerstvení.

Osudným se stal pro hospodu v Podhořanech 20. listopad 1996. V nočních hodinách vypukl požár a ráno zbyly jen obvodové zdi. Muži, který bydlel v patře, k útěku z hořícího domu pomohli sousedé přistavením žebříku k oknu. Pro požár už jiná úniková cesta nebyla.

 Koncem devadesátých let se spojily obce našeho regionu pro realizaci plánu plynofikace. Obec musela řešit problém. Po roce 1998, kdy byl dokončen rozvod vodovodního řádu po obci a osadách, byl rozpočet obce zatížen částkou 8 500 000 Kč. Celá částka měla být splacena v roce 2018.
Zastupitelé se zodpovědně rozhodovali, zda se mají k akci připojit. Kdyby se tehdy akce nezúčastnili, přišli by o výhodu financovat jen část nákladů spojených se stavbou. V budoucnu by finanční náklady byly mnohonásobně vyšší. Firma, která stavbu zajišťovala, ústně přislíbila platbu dle splátkového kalendáře. Později, po vystavení faktury s částkou 6 500 000,- Kč, trvala na jednorázové úhradě. Tím se obec dostala do problému. Chybějící sumu peněz 1 176 000,-Kč chtěli zastupitelé obce uhradit financemi, které by získali prodejem budovy bývalé mateřské školy.

Školka nebyla již sedm let v provozu pro nedostatek dětí. Tuto školu si vybudovali naši předci. Ačkoli budovu měla obec na listině vlastnictví a dlouhodobě zajišťovala údržbu, stala se nepochopitelně majetkem státu. Vedení obce se podařilo vytrvalým jednáním budovu získat zpět do vlastnictví obce. Bohužel u převodu byla podmínka, že tuto budovu smí obec prodat až za deset let.
Vznikla situace, ze které se stal neřešitelný problém. Na obec Podhořany se kriticky zaměřila televize, rozhlas a hlavně tisk. Novináři se snažili obec co nejvíce očernit. Články s tituly "Podhořany přišly na buben" nebo "Podhořany v exekuci" "Bankrot je nevzrušil" měly čtenáře přesvědčit o neodpovědnosti zastupitelů obce.

Jediný, kdo řekl, že si Podhořany takovou ostudu nezaslouží, byl senátor Petr Pithart, který osobně přijel a nechal si celou vzniklou situaci vysvětlit. Na Obec byla uvalena exekuce. Exekutor pro obec neudělal nic, jen obstavil obecní účet a požadoval zaplatit úhrady své kanceláři ve výši 258 000,-Kč. Pro obstavený účet nemohla obec platit plánované úhrady. Proto byla obci zastavena veřejná dodávka elektrického proudu.

Podzimní volby do zastupitelských orgánů v Podhořanech proběhly opět za účasti medií. Soukromá TV rozdávala místním svíčky před volbou v budově, která byla odpojena od elektrického proudu. Osvětlení zajišťovali hasiči agregátem. Vesměs občané tuto kašpařinu odsuzovali. Dvojí metr.  90ti milionový dluh Rokytnice nad Jizerou uhradil stát. Dluh Podhořan nad Doubravou činil 1 176 000,- Kč

Z článku z novin - Kraj nechá Podhořany v dluzích

Pardubice - Radní Pardubického kraje rozhodli, že Podhořany na Chrudimsku, které kvůli téměř dvoumilionovému dluhu mají od krajského soudu obstavený bankovní účet i obecní majetek, si musí ze svých potíží pomoci samy. Kraj za ně jejich dluhy platit nebude ani neposkytne půjčku. „Nejsme žádný Jánošík. Vnímáme i to, že někteří lidé v Podhořanech se staví ke dluhu tak, že on to beztak někdo zaplatí. „Obcím, které nebudou mít peníze, zřejmě nezbude nic jiného než se sloučit do větších celků. Je to světový trend,“ říká radní Rabas.

Nakonec po vyčerpávajících jednáních se zastupitelstvu obce podařilo uskutečnit to, co navrhovali od počátku. Dluh po nějakou dobu splácet i včetně exekuce. V roce 2004 byl tento dluh splacen.

Prostor původní zahrady za hospodou byl upraven na dětské hřiště a vybaven různými průlezkami a pískovištěm. Bylo vybudováno i nohejbalové hřiště, u kterého je příjemné posezení pod pergolou, která navazuje na vchod do hospody.


 

Místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství je 800,- Kč,
a je splatný do 30. 4. 2024.
Poplatek lze zaplatit bankovním převodem na účet obce 7323531/0100,
jako variabilní číslo zadejte číslo popisné.
Obecně závazná vyhláška o místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství
je zveřejněna na elektronické úřední desce.

 

Místní poplatek ze psa je 150,- Kč za jednoho psa a za každého dalšího 200,- Kč,
a je splatný do 30. 4. 2024.
Poplatek lze zaplatit bankovním převodem na účet obce 7323531/0100,
jako variabilní číslo zadejte číslo 9 + číslo popisné.
Obecně závazná vyhláška o místním poplatku ze psů je zveřejněna na elektronické úřední desce.

Aktuální počasí

dnes, sobota 25. 5. 2024
slabý déšť 22 °C 12 °C
neděle 26. 5. slabý déšť 24/12 °C
pondělí 27. 5. slabý déšť 25/13 °C
úterý 28. 5. slabý déšť 19/13 °C