Škola v Podhořanech

„Před časy v Železných horách vyrůstal lid beze všeho vyučování. Jen snad tu a tam vyskytl se nadaný písmák, jenž nahodile naučil se čísti, ze záliby otevřel ve světničce své školním uměním stánek".                   (Úryvek ze školní kroniky)

První jednotřídní škola v okolí, kam docházelo i žactvo z Podhořan, byla založena v Turkovicích v roce 1720. Školní rok byl oficiálně zahájen na svatého Václava, v praxi ale až na Dušičky, kdy se ve třídách začínalo topit. Na českém území šestiletou školní docházku dětí od 6 do 12 let zavedl „Všeobecný školní řád“, z roku 1774, který vydala císařovna Marie Terezie - matka 16 dětí. Příslušný zákon stanovil pro její splnění tzv. školy triviální, jejichž obsahem bylo trivium (tj. čtení, psaní, počty) a náboženství.

Povinnou školní docházku zavedl 11 srpna, roku 1805, císařovnin vnuk -  František II.           

Z nařízení C.K. Okresní školní rady v Čáslavi byla v září 1887 svolána do Turkovic obecní zastupitelstva všech osad. S tím i úzce souvisí zřízení a stavba školy v Podhořanech. V r.1896 si v Podhořanech občané postavili svou  obecní  jednotřídní školu se zahradou a s bytem pro učitele, nákladem  21 000.- Korun. V roce 1906 byla škola rozšířena přistavěním  ještě jedné třídy a kabinetu.

(Foto. z r.1920, s učitelem p. Bílkem)

Od roku 1947,  probíhala výuka mladších dětí v obecní škole. Výuka starších dětí pokračovala v budově místního zámečku. O přebudování zámku na Střední školu se zasloužili tehdejší zastupitelé obce .   

V roce 1953 došlo k přejmenování na Základní osmiletou a v roce 1959 na Základní devítiletou školu. Od roku 1953 sem začaly docházet i děti z prvního stupně. Ve školním roce 1963/64 se ve škole učilo v devíti třídách rekordních 217 žáků. V původní dvoutřídní obecní škole byla zřízena škola mateřská.

1. září 1975 dochází zcela nečekaně ke zrušení druhého stupně na zdejší ZDŠ. Koncem školního roku 1978/79, rozhodnutím nadřízených orgánů se definitivně uzavírá historie školy v Podhořanech. Byla to velmi pěkná škola, kterou nám mohl každý závidět. Vybavení učeben se zaměřením na vyučující předměty (učebna chemie, hudebna, knihovna, temná komora, třída v zahradě pod kaštany, dvě hřiště, školní jídelna, ordinace i se zubařským křeslem, prostředí budovy zámečku, parková úprava zahrady) celková atmosféra vytvářela tak idylické prostředí. Do školy chodili žáci z Podhořan a asi z osmi okolních vesnic. Po uzavření školy, nastal obci problém co dále s budovou zámku i s celým objektem. Nabídka Čáslavské diecezy, využítí celého komplexu pro mentálně a duševně nemocné děti, se zdála obecním zastupitelům smysluplná a tak došlo k převodu celého objektu k tomuto využití. Bohužel, tento záměr skrachoval a s tím i možnosti obce ovlivnit další osud zámečku. Z bývalé chlouby obce se stala bortící se nebezpečná ruina, která byla v květnu 2020 srovnána se zemí. Tímto se uzavřela historie  zámečku a současně i vzpomínky na školu. Budova původní obecné školy je prodána a díky ní byl umořen zbytek dluhu za plynofikaci v obci

V současné době za výukou musí děti dojíždět. Nejvíc děti navštěvuje školu v Ronově nad Doubravou. Děti z Nového Dvora, vzhledem k výhodnějšímu autobusovému  spojení jezdí do školy v Heřmanově Městci. 

Toto je konec školy a zámecké budovy (květen 2020)

Vzpomínka na školu.  

Při vstupu do jídelny velkým vchodem,na pravé straně 2 místnosti kuchyně s klasickými velkými kamny na tuhá paliva, v druhé místnosti byl jeden elektrický sporák se 4 plotýnkami, velký míchací robot na těsto a dva velké dřezy na mytí nádobí, později byla dostavěna spíž, která sousedila s dílnami, když byly zrušeny dílny v bývalé mateřské škole, myslím, že to bylo v roce 1973. Vařilo se 130 obědů pro děti ze školy a mateřské školky. Později se začaly dělat i svačinky pro mateřskou školu, které se dovážely ručním vozíkem, taktéž nákupy se prováděly z místního obchodu ručním vozíkem. V kuchyni byli 2 kuchařky, když se začaly dělat svačiny, bylo posíleno o jednu pracovní sílu na poloviční úvazek.                                     .

Ještě na zkrácený úvazek asi 2 hodiny byla administrativní síla.

Po levé straně od jídelny byla menší dílna, kterou využíval školník. Ještě jedna malá místnost, která měla sloužit údajně jako lihovar, v místnosti byl kanálek na odtok vody. Dále spíž, kde byla uskladněna jablka z místní zahrady, kompoty, třešně, kterých bylo na zahradě velké množství, o letních prázdninách, když se neuklízelo, tak personál kuchyně a uklízečky trhaly a zavářely třešně. V době prázdnin uklízely celou školu, napouštěly podlahu hydrovoskem, zvláště schody, které byly červené. Drátkovaly parkety.

Při vchodu do šatny, byly kóje na boty a oblečení. Druhý stupeň, každá třída již měla svoji. 1-2-3 třída jedna police a 4-5 třída další. Ze šatny se vcházelo do krásné chodby, kterou v rohu zdobila socha V.I. Lenina a kolem byly dvě krásné vázy, ještě pozůstatek ze zámku, v létě zde byly živé květiny. Také zde byl školní zvonek. V této škole začínala výuka již v 7.45 hod. Přímo proti dveřím ze šatny se vcházelo do uhelny, ale než se do ní došlo, byly na levé straně malé schůdky a tam byla taková komůrka, kde byly různé poklady ještě ze zámku, nádobí, nějaké obrázky, staré kusy nábytku, zřejmě se to již nikomu nehodilo. Takové skladiště. V uhelně bývaly i netopýři.

Z chodby, byl vchod do jídelny a než se došlo na schody byl sklep, kde byly uskladněny brambory.

Po schodech v prvním patře se nacházel menší kabinet chemie a fyziky bylo zde také zubařské křeslo, 2x do roka docházel do školy zubař z Ronova n/D  MUDr. Procházka. Z této místnosti se dalo projít i do hlavního kabinetu chemie, kde byly různé chemikálie, a také se prošlo do 9.  třídy, (rohová třída) zde byl chemický stůl na pokusy, v této učebně se střídali žáci 8. a 9. tříd při výuce chemie.  Vedle byla čtvrtá a pátá třída, kde vyučovala paní učitelka Marie Pospíšilová (za nás se říkalo soudružka učitelka), v rohu byla první, druhá a třetí třída, zde učila paní učitelka Hana Vilímová, třída, která měla hodně prosklené dveře, takže starší žáci se mohli klidně dívat do třídy na výuku. Naproti byla sborovna a za sborovnou byla ředitelna. Zde také byly dětskou lékařkou každoročně kompletně vyšetřeny všechny děti a podle věku byly i naočkovány. Také jsme dostávali rybí tuk na lžičku. Za sborovnou byla toaleta pro učitele a hned vedle záchodky pro chlapce, dnes by na ně asi kluci nechodili, byly tam 2 klozety a po celé délce byl žlábek, žádné mušle.

V druhém patře u schodiště vlevo byla hudebna, s klavírem a nějakými menšími hudebními nástroji, činely, triangl, xylofon, dříve tam bývala 5. třída. Ve škole byl pěvecký sbor Pastelchor, který měl dost velké úspěchy, několikrát jsme vyhráli v pěvecké soutěži v Chrudimi. Tento sbor vedla Leotýna Stehlíková.

Ve školním roce 1974-1975 odešla do Prahy a sbor skončil. Vedle hudebny byla 8 třída, dále 6 třída, která měla také prosklené dveře, ale již neprůsvitné, poslední rohová byla 7. třída. Dále byly schody na půdu.  Někdy na podzim roce 1974, kdy došlo k požáru školy z důvodu zazděného trámu v komíně, jsme starší žáci vytvořili řetěz a podávali tašky na půdu. A tato událost přispěla k tomu, že před koncem školního roku 1975 došlo ke zrušení základní devítileté školy. Jako záminka byl použit tento požár. Přitom to bylo z politických důvodu. Naproti sedmé třídě byli ještě dvě propojené místnosti, kde byly kabinety. Dále následovaly již jen dívčí toalety.

Ve škole jsem byla od roku 1966 – 1975, vlastně jsem stihla dochodil celou devítiletku.

Napsala - Dana Tlapáková.