Škola v Podhořanech

„Před časy v Železných horách vyrůstal lid beze všeho vyučování. Jen snad tu a tam vyskytl se nadaný písmák, jenž nahodile naučil se čísti, ze záliby otevřel ve světničce své školním uměním stánek".                   (Úryvek ze školní kroniky)

První jednotřídní škola v okolí, kam docházelo i žactvo z Podhořan, byla založena v Turkovicích v roce 1720. Školní rok byl oficiálně zahájen na svatého Václava, v praxi ale až na Dušičky, kdy se ve třídách začínalo topit. Na českém území šestiletou školní docházku dětí od 6 do 12 let zavedl „Všeobecný školní řád“, z roku 1774, který vydala císařovna Marie Terezie - matka 16 dětí. Příslušný zákon stanovil pro její splnění tzv. školy triviální, jejichž obsahem bylo trivium (tj. čtení, psaní, počty) a náboženství.

Povinnou školní docházku zavedl 11 srpna, roku 1805, císařovnin vnuk -  František II. Koncem 19. století byla tendence budování vlastních obecních škol. Cílem bylo zlepšit školní docházku a zajistit i pro mládež z chudých rodin alespoň základní vzdělání..

Za vlády císaře Františka Josefa I.               

český národ prožíval svůj „zlatý věk". Řadový občan užíval taková práva jako nikdy před tím. Velký důraz byl kladen na vzdělání. Byla ustanovena povinná osmiletá školní docházka, byl zrušen církevní dohled nad školami a zřizovaly se venkovské školy. Z nařízení C.K. Okresní školní rady v Čáslavi byla v září 1887 svolána do Turkovic obecní zastupitelstva všech osad. S tím i úzce souvisí zřízení a stavba školy v Podhořanech. Zemská školní rada v Praze rozhodla o povolení zřízení školy. V březnu 1895 přišlo rozhodnutí, aby byla v Podhořanech obecná jednotřídní škola s vyučovacím jazykem českým".

V r.1896 si v Podhořanech občané postavili svou  obecní  jednotřídní školu se zahradou a s bytem pro učitele, nákladem  21 000.- Korun. V roce 1906 byla škola rozšířena přistavěním  ještě jedné třídy a kabinetu.

(Foto. z r.1920, s učitelem p. Bílkem)

Od roku 1947,  probíhala výuka mladších dětí v obecní škole. Výuka starších dětí pokračovala v budově místního zámečku. O přebudování zámku na Střední školu se zasloužili tehdejší zastupitelé obce .   

V roce 1953 došlo k přejmenování na Základní osmiletou a v roce 1959 na Základní devítiletou školu. Od roku 1953 sem začaly docházet i děti z prvního stupně. Ve školním roce 1963/64 se ve škole učilo v devíti třídách rekordních 217 žáků. V původní dvoutřídní obecní škole byla zřízena škola mateřská.

1. září 1975 dochází zcela nečekaně ke zrušení druhého stupně na zdejší ZDŠ. Koncem školního roku 1978/79, rozhodnutím nadřízených orgánů se definitivně uzavírá historie školy v Podhořanech. Byla to velmi pěkná škola, kterou nám mohl každý závidět. Vybavení učeben se zaměřením na vyučující předměty (učebna chemie, hudebna, knihovna, temná komora, třída v zahradě pod kaštany, dvě hřiště, školní jídelna, ordinace i se zubařským křeslem, prostředí budovy zámečku, parková úprava zahrady) celková atmosféra vytvářela tak idylické prostředí. Do školy chodili žáci z Podhořan a asi z osmi okolních vesnic. Po uzavření školy, nastal obci problém co dále s budovou zámku i s celým objektem. Nabídka Čáslavské diecezy, využítí celého komplexu pro mentálně a duševně nemocné děti, se zdála obecním zastupitelům smysluplná a tak došlo k převodu celého objektu k tomuto využití. Bohužel, tento záměr skrachoval a s tím i možnosti obce ovlivnit další osud zámečku. Z bývalé chlouby obce se stala bortící se nebezpečná ruina, která byla v květnu 2020 srovnána se zemí. Tímto se uzavřela historie  zámečku a současně i vzpomínky na školu. Budova původní obecné školy je prodána a díky ní byl umořen zbytek dluhu za plynofikaci v obci

V současné době za výukou musí děti dojíždět. Nejvíc děti navštěvuje školu v Ronově nad Doubravou. Děti z Nového Dvora, vzhledem k výhodnějšímu autobusovému  spojení jezdí do školy v Heřmanově Městci. 

Toto je konec školy a zámecké budovy (květen 2020)

Vzpomínka na školu.  

Při vstupu do jídelny velkým vchodem,na pravé straně 2 místnosti kuchyně s klasickými velkými kamny na tuhá paliva, v druhé místnosti byl jeden elektrický sporák se 4 plotýnkami, velký míchací robot na těsto a dva velké dřezy na mytí nádobí, později byla dostavěna spíž, která sousedila s dílnami, když byly zrušeny dílny v bývalé mateřské škole, myslím, že to bylo v roce 1973. Vařilo se 130 obědů pro děti ze školy a mateřské školky. Později se začaly dělat i svačinky pro mateřskou školu, které se dovážely ručním vozíkem, taktéž nákupy se prováděly z místního obchodu ručním vozíkem. V kuchyni byli 2 kuchařky, když se začaly dělat svačiny, bylo posíleno o jednu pracovní sílu na poloviční úvazek.                                     .

Ještě na zkrácený úvazek asi 2 hodiny byla administrativní síla.

Po levé straně od jídelny byla menší dílna, kterou využíval školník. Ještě jedna malá místnost, která měla sloužit údajně jako lihovar, v místnosti byl kanálek na odtok vody. Dále spíž, kde byla uskladněna jablka z místní zahrady, kompoty, třešně, kterých bylo na zahradě velké množství, o letních prázdninách, když se neuklízelo, tak personál kuchyně a uklízečky trhaly a zavářely třešně. V době prázdnin uklízely celou školu, napouštěly podlahu hydrovoskem, zvláště schody, které byly červené. Drátkovaly parkety.

Při vchodu do šatny, byly kóje na boty a oblečení. Druhý stupeň, každá třída již měla svoji. 1-2-3 třída jedna police a 4-5 třída další. Ze šatny se vcházelo do krásné chodby, kterou v rohu zdobila socha V.I. Lenina a kolem byly dvě krásné vázy, ještě pozůstatek ze zámku, v létě zde byly živé květiny. Také zde byl školní zvonek. V této škole začínala výuka již v 7.45 hod. Přímo proti dveřím ze šatny se vcházelo do uhelny, ale než se do ní došlo, byly na levé straně malé schůdky a tam byla taková komůrka, kde byly různé poklady ještě ze zámku, nádobí, nějaké obrázky, staré kusy nábytku, zřejmě se to již nikomu nehodilo. Takové skladiště. V uhelně bývaly i netopýři.

Z chodby, byl vchod do jídelny a než se došlo na schody byl sklep, kde byly uskladněny brambory.

Po schodech v prvním patře se nacházel menší kabinet chemie a fyziky bylo zde také zubařské křeslo, 2x do roka docházel do školy zubař z Ronova n/D  MUDr. Procházka. Z této místnosti se dalo projít i do hlavního kabinetu chemie, kde byly různé chemikálie, a také se prošlo do 9.  třídy, (rohová třída) zde byl chemický stůl na pokusy, v této učebně se střídali žáci 8. a 9. tříd při výuce chemie.  Vedle byla čtvrtá a pátá třída, kde vyučovala paní učitelka Marie Pospíšilová (za nás se říkalo soudružka učitelka), v rohu byla první, druhá a třetí třída, zde učila paní učitelka Hana Vilímová, třída, která měla hodně prosklené dveře, takže starší žáci se mohli klidně dívat do třídy na výuku. Naproti byla sborovna a za sborovnou byla ředitelna. Zde také byly dětskou lékařkou každoročně kompletně vyšetřeny všechny děti a podle věku byly i naočkovány. Také jsme dostávali rybí tuk na lžičku. Za sborovnou byla toaleta pro učitele a hned vedle záchodky pro chlapce, dnes by na ně asi kluci nechodili, byly tam 2 klozety a po celé délce byl žlábek, žádné mušle.

V druhém patře u schodiště vlevo byla hudebna, s klavírem a nějakými menšími hudebními nástroji, činely, triangl, xylofon, dříve tam bývala 5. třída. Ve škole byl pěvecký sbor Pastelchor, který měl dost velké úspěchy, několikrát jsme vyhráli v pěvecké soutěži v Chrudimi. Tento sbor vedla Leotýna Stehlíková.

Ve školním roce 1974-1975 odešla do Prahy a sbor skončil. Vedle hudebny byla 8 třída, dále 6 třída, která měla také prosklené dveře, ale již neprůsvitné, poslední rohová byla 7. třída. Dále byly schody na půdu.  Někdy na podzim roce 1974, kdy došlo k požáru školy z důvodu zazděného trámu v komíně, jsme starší žáci vytvořili řetěz a podávali tašky na půdu. A tato událost přispěla k tomu, že před koncem školního roku 1975 došlo ke zrušení základní devítileté školy. Jako záminka byl použit tento požár. Přitom to bylo z politických důvodu. Naproti sedmé třídě byli ještě dvě propojené místnosti, kde byly kabinety. Dále následovaly již jen dívčí toalety.

Ve škole jsem byla od roku 1966 – 1975, vlastně jsem stihla dochodil celou devítiletku.

Napsala - Dana Tlapáková.