Podhořany v historii

 První zpráva o existenci Podhořan je spojena s tvrzí z roku 1356. O tom, kde tato tvrz stála, se nedochovala žádná zmínka.  V letech 1567-8 byla postavena tvrz nová. Je doloženo, že tato tvrz stála ještě v roce 1678. V  Čechách,  tak  jako  v  celém  Rakousku - Uhersku, v roce 1740 nastoupila vládu mladá, teprve 23 let  MarieTerezie.

Po dvou letech vlády, musela císařovna Marie Terezie vést  válku o dědictví rakouské s Pruskem, kterou rozpoutal Bedřich Veliký Pruský.

V roce 1742 obsadil Slezsko a postupoval do Čech. Koncem dubna ovládlo jeho vojsko území od Litomyšle k Chrudimi. Rakouské vojsko bylo vedené švagrem císařovny Marie Terezie Karlem Lotrinským         

Vojsko postupovalo ve směru Žďár na  Moravě - Chotěboř. 16. května v poledne, stáli Prušáci nad Podhořany. Prušáci pochodovali od Podhořan na Starkoč a dále k Žehušicům, kde se k nim v noci na 17. květen 1742 připojila i garda Bedřichova. Z pozůstalosti Maršála De Saxe.                        

V 18 století byla tvrz v Podhořanech opravena. Přestavěna byla v r. 1858. Zbytky tvrze byly v zámečku zachovány.   Mimo dvůr, při silnici byl vystavěn Zájezdní hostinec. Koně zde chované za  poplatek využívali projíždějící formani, aby tak zvládali přechod přes hřeben železných hor.

Ještě v roce 1800, byl v obci mlýn (Podhořany č. p. 7). Pro příliš obtížné stoupání přes podhořanský kopec se v roce 1839 začala budovat nová silnice - podhořanské serpentiny.
22 června, toho roku, vypukl v Podhořanech obrovský požár. Požár vznikl v čísle 27 a následně vyhořelo 9 selských dvorů s hospodářskými budovami a čtyři obytné domy. Měsíc na to, 24.7, zničilo veškerou úrodu na polích silné krupobití.                 

V  roce  1866  zavalila  obec  opět pruská  vojska, která  byla vedena   pruským korunním princem, Fridrichem III. Pruským.

Roku 1868 byla v obci zřízena poštovní stanice, pro kterou v roce 1905 paní Klára Riedlová, rozená Welzová, nechala postavit novou budovu u silnice. Při pozemních pracích byla nalezena zlatá mince římského císaře Alexandra (3 století př. n. l.).

Velký požár v roce 1890 zničil celkem 17 obytných domů. V roce 1896 dala paní Klára Riedlová roz. Welzová přestavět zámeček do podoby pseudorenezační. Nedala na radu stavitele - postavit novou budovu se základy, které původní stavba neměla. Zdrojem obživy po i. sv. válce byla různá povolání a řemesla. Nejvíce byli zastoupeni zemědělci, dále sadaři, ševci, krejčí, řezníci,  v obci byl truhlář, tesař, zedník, pokrývač, zahradník, sklenář, holič, kočí, hajný, listonoš, strážník, cestář, kolář, kovář, a také dělníci v lihovaru, na statku a v  pivovaru. V obci byly 3 hospody – u Drahokoupilů u Loukotků a hostinec u Franců na Novém Dvoře