Podhořanské panství
Sepsáno Karlem Duškem, před rokem 1940
Na severu hraničí s panstvím Žehušickým a Choltickým, na severovýchodě a východě s panstvím Heřmanoměsteckým, na jihu s Ronovským na západě též se Žehušickým.
Stávala tu tvrz, o které se činí zmínka v deskách zemských, patřící vladykům Podhořanským. V roce 1356 - 60 zde žil Jan z Podhořan. Později převzal statek Podhořanský Markvart ze Žleb, jinak z Vartemberka. Polovina přešla prodejem r. l386 na Ješka z Chlumu. Rod tento psával se po původním sídle Chlumuv Čáslavsku, a měl v erbu modrý štít s třemi pruhy zlatými napříč přeloženými.
Synové tohoto Ješka, byli Jan, příjmením Kepka, Vilém, Beneš - kterému v roce 1417 Podhořany byby přiděleny - a Diviš. Všicnni byli stoupenci učeni Husova z nichž Jan z Chlumu doprovázel mistra Jana Husa do Kostnice, statečně ho hájil a tam s bratry známý protest proti upáleni Jana Husa r. l4l5 podepsali.
Panský rod pánů z Chlumu též Slavatů z Chlumu a Košumberka přes půl druhého století byl v držení panství podhořanského, jež pak přešlo v XVl. stol' na rod Gerštorfů, taktéž rod vzácný památný. Roku l628 Václav z Gerštorfu prodal panství sestře své Johanně Vřesovcové z Gerštorfu a na Bečvárkách a manželu jejímu Vratslavovi Kostomlatskému z Vřesovic za 17 250,- zlatých rýn. Johana Vřesovcová držela sama statek podhořanský až do roku 1687, kteréhožto roku jej prodala panu Petru Mikuláši Strakovi z Nedabylic.
Po jeho smrti přešel statek podhořanský na jeho dceru Josefu Antonii, jež se r. 1727 provdala za Bertholda Zárubu, svobodného pána z Hustiřan. Po její smrti patřily Podhořany Barboře Rašínové, rozené Meklenburgové, a když r. l753 zemřela, dědil statek podhořanský její manžel Jan Adam Rašín z Risenburku, který byl dlouhý čas hejtmanem kraje chrudimského. Zdá se, že byl poslední potomek svého rodu po meči, neboť zanechal svobodnou Apolénu koupil podhořanský statek hrabě Adam Bořek za 56 000,- zlatých ale roku 1794 prodal jej Augustinu Vlčkovi za 105 000,- zlatých. Roku 1798 koupil Podhořany hrabě Arnošt Karel Pachta z Rájova za 114 000 zl. rýn. Zemřel l823 na zimnici a pochován v rodinné hrobce v Turkovicích, kde vlastním nákladem vystavěl kostel roku 1816. Mladistvý jeho syn Arnošt Prokop prohlášen r.1827 za zletilého a převzal řízení statku. Založil fundaci pro chudobné študenty s ročním požitkem l50 zl. Hospoda tehdy velmi vynášela, neboť formani stále ve dne i v noci přijížděli a odjížděli. Otec měl tři páry koní, které stále na kopec formany vytahovali. Hrabě říkával: ,,Rosslere, já nic nemám, ti lumpové mi nic nedají, já se vám však odměním. Proto můj nejstarší bratr Čeněk, první Pachtovské stipendium obdržel. Ve své vůli dne 16. března l837 ustanovil dědicem statku svobodného pána de Fin. Téhož roku 23. října 1837, nešťastnou příhodou byl v lese u Pravotína na Čáslavsku zastřelen v stáří 37 let. Jan de Fin držel Podhořany, až do roku 1840, kdy je prodal za l60.000 zl. své manželce Eleonoře rodilé Auesperkové. Tato zase je prodala toho roku za 192 000,- zlatých kon. m. hraběnce Hedvice Kinské roz. Auersperkové. Na to prodala hraběnka r. 1849 Podhořany manželům Ántonínu a Kateřině Županským za 140 000 zlatých.
Roku 1859 za 185 000 zl. koupil panství Podhořany - Alois Welz
Tento pak ustanovil dědičkou dceru svou, Kláru Welzovou, provdanou Riedlovou.
K autorovi článku. Karel Dušek se přiženil do hospody u Drahokoupilů. Před ním byli vlastníky zájezdní hospody pan Stoupa, pan Pultar, zmiňovaný pan Rossler, pan Pazderka od kterého hospodu koupil pan Drahokoupil spolu s panem Žďárským. (snímek z roku 1902). Duškovi měli jen jedinou dceru Annu. Ta vystudovala učitelský ústav a povolání učitelky vykonávala až do důchodu ve dvoutřídní škole v Turkovicích. Pro děti ve škole paní učitelka ale převážně se o ní mluvilo jako o slečně Nanynce Duškové. Lpěla na tradici. Budovu, hospodský dvůr a přilehlé hospodářské budovy se snažila udržovat v původním vzhledu. Dodnes je tento objekt vedený jako kulturní nemovitá památka. Slečna Dušková zemřela bezdětná a v současné době tento komplet vlastní obec Podhořany.