Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

o

    ooo



Vážená paní kronikářko,

nalezl jsem stopu po zámecké knihovně Podhořany. Jde o ca 12 knih s podpisy a razítky Otto Riedla (viz příl.) a podpisem A. Welze. Na Vašich (velmi pěkných) stránkách je vyobrazena genealogie těchto rodin, ale bohužel data jsou špatně čitelná. Můžete mně prosím poskytnout lepší vyobrazení ? 
Dle velkostatkových schematismů, které mám k dispozici, vlastnil velkostatek v roce 1933 Jaroslav Welzl (který je uváděn k roku 1912 jako pachtýř statku), a v soupisu konfiskátů v roce 1945 je uveden V. Riedl. S pozdravem

PhDr. Petr Mašek
vedoucí oddělení zámeckých knihoven

Odpověď - 

Přeji Vám dobrý den pane Mašku.

Z Vašeho dotazu jsem moc dobře nepochopila o kterou rodinu Vám vlastně jde. Původně panství Podhořany koupil Alois Welz. Dcera Klára, která panství zdědila se provdala za Ottu Riedla. Otto Riedl zemřel poměrně mladý a o statek na panství se staral její bratranec Jaroslav Welz. Jaroslav byl syn Tomáše Welze, který byl bratrem Aloise Welze a který žil na zámečku v Krči.  Syn Jaroslava, také Jaroslav,  později vekostatek od své tety odkoupil. Zámek s lesy do znárodnění vlastnil Waldemar, syn Kláry Riedlové. Dcera Erika Riedlová na zámečku pobývala ještě v předválečném čase. Welzovi, kteří vlastnili statek, se museli v 50 letech vystěhovat do pohraničí. Pokud byste měl zájem, mohu sehnat kontakt na tuto rodinu. 

V příloze Vám zasílám dokumenty obou rodin.

S pozdravem Eva Tichá.


Vážená paní Tichá,
děkuji za zaslané materiály, myslím, že se naš podklady celkem shodují. Posílám ještě jednou opravou verzi o knihovně:


PODHOŘANY U RONOVA (Čáslav)

Zámek v Podhořanech získal v roce 1859 Alois Welz (1821-1895), který je uváděn jako majitel do 90. let 19. století. Po něm zdědila zámek jeho dcera Klára Welzová (1857-1930), provdaná za Otto Riedla (1854-1901) ze sklářské rodiny a po nich následoval jejich syn Waldemar (1886-1959). Zdejší knihovna byla pravděpodobně počátkem 50. let odvezena na zámek Kačina, kde zůstala bez povšimnutí až do roku 1969, kdy ji v podstřeší nalezla a jako podhořanskou identifikovala PhDr. Helga Turková. Její počet odhadla na cca 200 svazků. Místnost nálezu byla připravována k rekonstrukci, a proto byla tato knihovna odvezena spolu se zámeckou knihovnou Vilémov do Voršilského kláštera v Kutné Hoře, kde obě knihovny převzalo KSSSPPOP Středočeského kraje. Zde bohužel došlo ke smísení obou knihoven, které byly v letech 1967-1977 sepsány do lokálního společného katalogu. V současné knihovně Vilémov lze identifikovat nejméně dva svazky s podpisy Aloise Welze (datováno 1881 v Drážďanech) a více než 12 svazků s razítky a vpisky „Otto Riedel.“ Většinou jde o německá díla, historie a beletrie. Jeden exemplář své knihy „Gerstner Idylle.Offenbach am Main, Engel, 1933“ věnoval Otto Riedlovi její autor Fritz Heller.

 Agenda KNM4 (Kačina).



Vážená paní starostko,

omlouvám se, že Vás tímto obtěžuji, ale doufám, že si uděláte trochu času na přečtení mé prosby. Sbírám pohlednice obcí České republiky a mým cílem je sbírka, ve které budou pohlednice všech existujících obcí.Bohužel, stále se mi nedaří sehnat pohlednici Vaší obce. Chtěl bych Vás tímto požádat o zaslání nějakých pohlednic Vaší obce, pokud je máte k dispozici. Pokud by byl vyobrazen i znak Vaší obce, byl bych moc rád. Samozřejmě, že pohlednice zaplatím. Pokud pohlednice k dispozici nemáte, prosím alespoň o radu, kde by bylo možno pohlednice Vaší obce sehnat. Moc děkuji za Váš čas, který mé prosbě věnujete a pevně věřím v její kladné vyřízení. Zdravím a přeji mnoho zdraví a úspěchů.  Václav Ešler

Odpověď - Pohlednice poštovní nevlastníme. V archivu máme pohednice z počátku 20 století a vlastní fotografie pohlednicového typu. (Posílame v Příloze)                                                                                   


Dotaz Mirek Krejčík,t.č.Rašovy 19.1.2018

Kdy byl připojen Bílý Kámen pod obec Podhořany a jaké bylo přečíslování domů.

Děkuji.


Odpověď. Ze zápisu v obecní kronice Podhořan. Připojení Bílého Kamene k Podhořanům. Výnosem MNV v Pardubicích ze dne 15.6. 1951 č. I/1-045, 1 - 1951 a radou MNV č. 203 ze dne 12. 6. 1951,  byla osada Bílý Kámen připojena k obci Podhořany. V té době měl Bílý Kámen 20 čísel a 68 obyvatel. Jestli máte původní číslování spojené s majiteli tak by Vám mohl pomoc výpis z indexu Podhořan z roku 1951, který Vám v Emailu přikládám.

S pozdravem Eva Tichá 19.1.2018




Dobrý den,

kdy byla obec přejmenována z Podhořan na Podhořany u Ronova?

S pozdravem Čech 9.1.2018

http://www.vrtulnik.cz/ww2/protektorat-podhorany.htm


Dobrý den i Vám pane Čech.

Odpověď na Váš dotaz.

Od 1.3.1990 dostala obec úřední název Podhořany u Ronova. Doklad odpovědi najdete v přiloženém souboru. Srdečně zdravím - Eva Tichá z Nového Dvora (kronikářka)

Podhořany

Děkuji za přílohu Vašeho emailu. Jsem ještě pamětnicí starého letiště ve "Vajkslích". Přístupová cesta ze silnice byla lemovaná šeříky a po odsunu letiště na Nový Dvůr to bylo místo schůzek zamilovaných párů. Časem vše zarostlo křovím a romantika toho místa se vytratila. 




Malý příspěvek.

V Praze od r. 1838 v češtině a v němčině vycházel časopis " Ponaučné i zábawné Listy pro polní hospodáře a řemeslnjky w Čechách ". Prostřednictvím c.k. vlastenecké ekonomické společnosti v Čechách ho vydával její člen Dr.Matyáš rytíř Kalina z Jäthensteinu, Do češtiny ho překládal J.N.Štěpánek. 

V jeho německé verzi v r. 1839 na straně 281 vyšlo toto upozornění :

Varovný příklad, jak je nutno být opatrný při nákupu osiva.

Neznámá hokynářka minulé jaro v naší a v okolních obcích ke koupi nabízela semena řepy. Semeno vypadalo pěkně. Koupili jsme si, co jsme potřebovali, vyseli ho na záhon a vzešlé krásné rostliny jsme vysázeli na určené pole.Nyní ale vidíme, že nemáme řepu, nýbrž rostliny řepky. Devět vesnic v našem sousedství bylo touto ženou škaredě podvedeno a způsobila jim škodu, neboť z rostlin řepky nic nebude, přinejmenším ne řepa, kterou jsme zamýšleli zčásti prodat a dále jako potravu na zimu. Nechť se krajané poučí z naší škody, jak je nutné každé semeno, pokud si ho nemůžeme sami vypěstovat, získávat ze spolehlivých poctivých rukou a nekupovat ho od neznámých nesvědomitých lidí, třebas za výhodnou cenu.

Zbyslav u Čáslavi                                                                               Chrudimák, rolník    "

Vážená paní, zasílám Vám malý příspěvek do Vaší kroniky. S výrazem úcty Pavel Jelínek  




Dobrý den!
Zpracovávám dějiny dobývání uhlí v našem regionu a při té příležitosti jsem narazil na rod statkáře Županského, který pocházel z Vaší obce (Podhořany u Čáslavi). Do Rakovníka se Županští přistěhovali někdy v polovině 19.století a udává se, že šlo o bohaté statkáře. Otec byl Anton, matka Katharina. Jejich syn byl báňský inženýr a psal se Gustav Schupansky.
Nevíte o rodu něco bližšího? Prosím, předejte můj dotaz místním badatelům!

Předem děkuji za ochotu! Ing.Karel Kestner MALODOLY


Vážený p. Ing. Karle Kestnere, 

na Vaši žádost jsem vyhledala v kronice tyto tři zápisy, ve kterých je zmíněno jméno Županských. 

1./ Hraběnka Hedvika  Kinská roz. Auersperkové, prodala r. 1849 Podhořany manželům Ántonínu a Kateřině Županským za 140 000 zlatých.

2./ Antonín a Kateřina Županští zapsaní majitelé pivovaru v Podhořanech.

          Toto je jediný odstavec z kroniky Welzů, kde je zmínka o baronu Županským.
3./ 15. února, 1859, ve 3 hodiny ráno z Dobré Vody s panem Volencem jsme vyjeli a v 9 hodin barona Županského v zámku v Podhořanech navštívili. Ten za panství 200 000 zl. žádal. Já jsem jen 180 000 zl. nabízel. Ve 12 hod. s nepořízenou jsme šli do tamějšího hostince k obědu. Ve 3 hodiny pro nás pan Županský poslal a již jen 190 000 zl. žádal. Jednali a mluvili jsme na zámku až do 6 hodin a odešli jsme opět s nepořízenou. Když už jsem dal zapřahat na zpáteční cestu, přišel p. Županský sám do hostince, že prodá za 185 000 zl. Dojednáno bylo a 17 února jsem požadovanou částku v hotovosti zaplatil. 

Jiné informace bohužel nemáme. S pozdravem Eva Tichá - 29. 1. 2017

 




Dobrý den,

na webu vaší obce jsem našla článek od paní Evy Tiché o kronice pana Welze. Mohla bych poprosit o kontakt, mail, na paní Tichou? Zajímám se o historii mé rodiny a můj praděda František Husník(1869-?) pracoval jako zahradník na zámku v Praze-Krči, v období, kdy zámek vlastnil pan Tomáš Welz. Možná tam pracoval zároveň s panem Kubelíkem.
Zajímala by mě jakákoliv maličkost :)


Vážená paní Hálková.

Ráda bych Vám vyhověla ale bohužel.   Kopii originální kroniky jsem měla na krátkou chvilku zapůjčenou od pana Jaroslave Welze. Vypsala jsem si zajímavosti a převážně úseky, které se týkaly naší obce. Tuto kopii vlastní zmíněný pan Jaroslav Welz (1935), který trvale žije v Kanadě. Pan Jaroslav má ještě sestru, která žije v Praze, ta ale se mnou o historii rodiny nekomunikuje.  Originální kroniku prý vlastní přímí potomci Tomáše Welze. Krčský zámeček byl v restitucích potomkům vrácen ale ti ho prodali. Možná, že nynější vlastník zámečku by mohl znát kontakt na rodinu. To je tak vše co bych vám mohla zdělit. Více podrobností neznám.

S pozdravem Eva Tichá   16. 12. 2016

Děkuji Vám,

zkusím se pozeptat na kontakt na pana Jaroslava. V zámku asi jedou byznys a nemají čas, už jsem se jich ptala, ale neodpověděli, tak je budu uhánět :) Přeji krásný den,




Dobrý den,

obracím se na Vás s prosbou, zda nemáte informace o sklářské rodině Welzů z Dobré Vody. Jsem rodák z města Hrob (dříve Klostergrab) a zajímám se o historii města Hrob, ve kterém se nacházela sklárna založená Aloisem Welzem. Dále byla provozována jeho rodinou, která byla spřízněna sňatkem s rodinou Schreiberů jež provozovala sklárnu v Rapotíně. 

Zajímá mě informace, zda jsou ostatky členů rodiny Welzů uloženy na hřbitově v Podhořanech. Prosím o kontakt na někoho, kdo by mi mohl poskytnout informace, kdo z rodiny je zde uložen. Jedná se také o Antonii Welz (rozenou Schreiber), která údajně zemřela 17. 7. 1928 v Dobré Vodě. Nebo kontakt na paní Evu Tichou, která napsala hezký článek o rodině Welz. Mám zájem o veškeré informace, týkající se této rodiny.

Přeji hezký den a děkuji - Petr Davídek                                                                   29.8. 2016


Odpověď - Dobrý den.

Na Váše dotazy Vám bohužel moc neodpovím. V Podhořanech hřbitov nikdy nebyl, obec spadala pod farnost Turkovickou, kde v kostelní zdi jsou jen vloženy pamětní desky členů rodiny Welzů a hrob zde nemají. Kde má rodina Welzů hrobku nevím. Alois Welz ( otec manžela Antonie Welzové roz. Schreibrové ) Podhořanské panství koupil a nastěhoval se sem z Dobré Vody, kde měl sklárnu už jeho otec a kde rodiče pana Aloise Welze zemřeli. Předpokládám, že by hrob mohla rodina mít v Dobré Vodě nebo v Manětíně, pod který Dobrá Voda nyní patří. Po Al. Welzovi zdědila Podhořany dcera Klára provdaná Riedlová, která Podhořanský zámeček s rodinou využívala jenom jako letní sídlo. Při poslední návštěvě pana Jaroslava Welze z Kanady, jsem měla možnost nahlédnout do kopie rodinné kroniky. Já jsem si opsala pouze část týkající se Podhořan. Psáno tam bylo i o Hrobě ale podrobnosti si nepamatuji. Už druhým rokem pan Welz Podhořany nenavštívil (vysoký věk). Jeho starší sestra žije v Praze, ale ta se historii rodu nezaobírá. Posílám Vám pár dokumentů týkající se rodin sklářů Welzů a Rýdlů. Víc podkladů nemám. Přeji vám úspěch v pátrání a srdečně Vás zdravím – Eva Tichá.

 




Dobrý den,                                                                                      21.6.2016

Chtěla bych vás požádat o zveřejnění připojeného článku na vašem webu, týkajícího se nominace lípy v obce Lipka do letošní ankety Strom roku. Lípu a její okolí zná řada lidí z Želených hor a doufám, že jí rádi podpoří. Posílám i nějaké fotky, ale protože jsou větší, pošlu je raději zvlášť, dalším emailem. Fotky jsou označeny jmény autora. Autorem zimní fotografie je pan Ludvík Plašil, autorkou druhé fotografie je Lenka Mitranga. Druhá fotografie vznikla letos v květnu, kdy se u lípy sešla skupinka jejích podporovatelů (posílám dalším emailem). Třetí fotka je moje, ale na uveřejnění svého jména netrvám.

 Děkuji -N.Gutzerová                      (21.6.2016 - uloženo v aktualitách žel. regionu)




    Předmět: zemřelí 1866                                                                  duben 2016

Dobrý večer, posílám dokumenty zemřelých na choleru v r.1866 v Podhořanech, zajímavé, že v sousedních vesnicích nikdo... 
Mir. Krejčík
Děkuji,
dokumenty uložím a zveřejním na www. stránkách obce. E. Tichá
 



Vážená paní,                                                                                                      

dovoluji si Vás upozornit na toto :

na webu www.mujantikvariat.cz si prosím do vyhledat zadejte Podhořany. Objeví se Vám m. j. i dvě pohlednice z Podhořan a to z úplného počátku 20,století.

S výrazem úcty Pavel Jelínek říjen 2015


    Děkuji za upozornění, zmíněné pohlednice již máme. E. Tichá                                   




 

Zdravím mnohokrát.                                                                          13. 6. 2015

Konečně jsem něco vyřídila. Často mám výpadek v práci, jsem bez síly. Slíbený popis:          Foto 1, kamarádky Maru Podávková, Anna Pecková...                    

Foto 2. na rybníku asi v Novém Dvoře..                                            

Foto 3. Výlet : Maru /nevím/ byla z Lovčic, prý se zabila v autě,A.Pecková. p. Klusáčková, Míla Smetánková, Klapka, Dušek,Černý, Crkal...                                                           Foto 4. Výlet, p. uč. Klusáček, Podávková, Vlasta Dokařová,, Maru ?, A. Pecková, Míla Smetánková, Hedvika ?.                                        

Foto 5, a 6.Žáci na zimním cičení s p. uč. Krejčíkem /tuto jsem poslala p. Vašíčkové, potěšila se. Jde se bruslit,žákyně JUK /9.tř./ je to asi v N.Dvoře,...                

Foto  7. výlet s p. uč. Klusáčkem, byl náš třídní,asi r.1949.              

Díky, že jsem mohla napsat p. Vašíčkové A.Beranová


Fotografie jsem uložila na naše stránky. E. Tichá




Vážená paní Tichá,

odmlčela jsem se na nějaký čas. Jsme dva a jeden závislý na druhém. Pak stačí málo a není síla na nic jiného. V dalším Emailu pošlu nějaké fotky. S p. učitelem Krejčíkem je jen jediná. Tuto zimu jsme začali likvidovat naší domácnost a hlavně velké množství fotek. Také napíši něco k fotkám. Mějte se jarně a moc zdravím spolužáky i spolužačky, pokud žijí. Maru Podávková z Bukoviny, Míla Smetánková z Turkovic, Pepa Zvolský z Nového Dvora, Hedviku Ledvinkovou z Podhořan? A další. Též Pepa Černý, asi z Turkovic. Jsem únavná. Promiňte. Jak se ozvete, že nemáte čas, nebudu otravovat. Díky za vše, ale nemějte strach, bude to méně dlouhé a méně zmatečné.

   28.3.2015  S úctou A. a J. Beranovi




   Pozdrav a prosba.

Na fotu z r.1947 na Facebooku jsou chlapci, moji spolužáci  D. Klapka, Pepa Koláčný /ten malý/ a Mirek Krejčík. Já jsem v řadě pod nimi,druhá vlevo, s ulízanými vlasy. Mám podobnou fotku i jiné, někdy snad je dáme. Mám prosbu. Učil nás pan učitel Krejčík. Měl dceru, asi Hanu, nar.v r. 1949 nebo 1950. . Ráda bych jí poslala foto jejího otce s námi,    dětmi ze školy a napsala jí o tom, že se /ještě s dalšími učiteli/ zasloužil  o splnění mého dětského snu, že budu učitelka. Není dosti slov pro poděkování. Jeden čin člověka rozhodl o mém životě. Pomůžete mi najít paní, dceru p. učitele? Žijeje ještě? Bydleli v Podhořanech blízko školy ve vilce. Mám docela drzé přání, ale prosím za prominutí. Tak díky  a ozvěte se, prosím. A. a J. Beranovi.
 



Dobrý den, chválím Vaše obecní stránky.

Mám dotaz - jakým způsobem by bylo možno nahlédnout do vašich kronik? Dávám postupně dohromady historii obcí Rašovy, Turkovice, Litošice, Svojšice, později i Bukovinu. Mojí srdeční záležitostí je Semtěš, odkud jsem rodák. Jelikož Turkovice, Rašovy, Bukovina patřily do r.1850 pod podhořanské panství, zdali by se tam dalo něco vyčíst. Také mne zajímá přechod na obecní zřízení, první volby atd. V minulosti jsem se domlouval s paní Tichou, ale nějak to z mé strany nedopadlo. Mimochodem, Rašovy budou mít letos 600 let od první zmínky.

Děkuji za odpověď. Mirek Krejčík,t.č.Rašovy




Vážená paní,  

náhodou jsem v knize od J.Sekery Děti hliněné vesnice, Mladá fronta, vyd. 1969 narazil na toto: Josef Sekera se narodil 4.12.1897 ve Starkoči u Čáslavi. Na začátku tvorby, publikované nejprve pod pseudonymem J.S.Starkoč, byla menší próza. Prvním rozsáhlým Sekerovým románem je Pán žernovů ( 1941 ) odehrávající se na Čáslavsku v roce 1897. Snad v té knize z r.1941 naleznete i něco, co se Vám může hodit. V knihovně Vám ji půjčí prostřednictvím meziknihovní vypůjční služby.  Já sám tu knihu neznám.

S výrazem úcty Pavel Jelínek 7. 2. 2015


Děkuji za upozornění, knihu jsem si se zájmem přečetla. Několik zmínek o obci tam opravdu je.




 

Dobrý den. 

Ještě prosím stojí zámek? Moc rád bych jej viděl při cestě na dovolenou, ale nevím, má-li smysl si k němu udělat zajížďku. Nevadí mi, v jakém je stavu, jde mi o vědomí, že jsem ho viděl a vyfotil si celkový pohled na něj (vzhledem k jeho neutěšenému stavu z uctivé vzdálenosti). Také nevím, jestli je přístupný a jestli si jej lze vůbec vyfotit. Děkuji za informaci.

Radek Šanda


Vážený pane Šando.

Odpovídám na Váš dotaz.

Torzo zámku, které vlastní soukromá osoba, ještě stojí. Přístup k němu je pouze přes uzamčený soukromý pozemek. Zahlédnout zbytky zámku můžete z veřejné přístupové cesty. Je to první cesta vlevo na kraji obce, směrem od Čáslavi. Je nám skutečně líto, jak nám před očima odchází památka z historie obce. O to větší radost máme z druhé naší pozoruhodné budovy, kterou obec vlastní - původní zájezdní přípřežná hospoda, dnešní  pohostinství "Podhořanka" - a jejího odpočinkového areálu. 

 Pokud máte opravdu velký zájem, je možné si zajistit vyhlídkový let na zdejším letišti a vše si prohlédnout i vyfotografovat. Je na Vás, jestli se rozhodnete naší obec za těchto podmínek navštívit, ale jste srdečně zván.

Z Podhořan Vás zdraví Eva Tichá - kronikářka.




Vážená paní,

na web. stránkách Britského muzea jsem kdysi viděl sken tam uložených anglických novin z r.1742 ( ! ). V nich byla zpráva o bitvě u Chotusic a v té zprávě byla i stručná zmínka o Podhořanech. Takže ty noviny se dají na webu dohledat.

Zítřejší poštou si Vám dovolím zaslat barevnou xerokopii mapy té bitvy v původní velikosti. 

Setkal jsem se s tím, že Bedřich II. na paměť svého vítězství v bitvě u Lovosic nechal razit pamětní minci.

Napadlo mne, zda ji nenechal také razit po bitvě u Chotusic ?

Sdělte mi prosím, zda by Vás to zajímalo a já bych se pak na to e-mailem dotázal ve sbírce mincí - Münzkabinett beim Bode - Museum v Berlíně. ( Pro mne to není problém, německy umím tak, jako česky ). 


Vážený pane Jelínku,

děkuji za Váš zájem o naší obec. Sama jsem zjistila že Chotusickou bitvu připomíná stříbrná medaile císaře Bedřicha II. Obrázek jsem nenašla, jen její popis. Na její přední straně je Bedřichovo poprsí a nápis VICTORIA /AD CHOTTUSITZ/ D. 17.MAII 1742. Na zadní straně různá válečná výzbroj a text FRIDER BORVSS/IN VICT/R, nahoře na pásce VICTORI PERPETVO.  Víc mi není známo a protože se to týká více obce Chotusice (Podhořany jsou jen zmiňovány jako výchozí bod) tak jsem už dál nepátrala.

S pozdravem z Podhořan Eva Tichá


Dovoluji si sdělit, že jsem nalezl tu medaili k bitvě u Chotusic. Je vyobrazena na níže uvedené adrese Kabinetu mincí Státních museí v Berlíně. Tu medaili jsem nalezl díky Vašim údajům.

http://ww2.smb.museum/ikmk/object.php?id=18230608

S výrazem úcty Pavel Jelínek




Vážená paní Tichá,

Roku 1742 za vpádu Prusů do Čech uteklo z Podhořan 12 obyvatel : Pavel Jelínek, mlynář, se 3 syny a 2 dcerami, Pavel Jelínek, vrchnostenský sluha, podruh Jan Schraiber s ženou, jeho bratr Jiří s ženou a Anna Štěrbová !.

Potomci mlynáře P.J. z Podhořan jsou po celém světě - v Rusku, na Ukrajině, v Polsku, v USA, v Kanadě - atd.

Výše uvedený mlynář  Pavel Jelínek je můj předek.( i to křestní jméno se u nás pořád dědilo ).

Další podrobnosti o r.1742 v okolí Podhořan a o dalších velmi zajímavých osudech výše jmenovaných po r.1742 v Prusku - viz : Edita Štěříková, Pozváni do Slezska, Praha 2001 - 598 stran. 

(Jeden ze synů výše uvedeného mlynáře P.J. žil po r.1750  v české vesnici v Berlíně - i to je velmi důkladně zpravováno od cit. archivářky Hessenské zemské církve pí.Dr.Štěříkové - Běh života českých exulantůl v Berlíně - vyšlo v Praze kolem r.2000 ).  

S výrazem úcty Pavel Jelínek




Vážená paní Tichá,

  Snad Vám může být neznámá infomace, že i Podhořany a Starkoč se objevují v literatuře. 

V knize povídek od Vojtěcha Rakouse, Vojkovičtí a přespolní je jako poslední zařazena povídka Na rozcestí. Ta se odehrává v obou obcích a obě dvě jsou v té povídce vícekrát zcela výslovně jmenovány. 

Cit. kniha poprvé vyšla v r.1912, poté ještě vícekrát. Zatím naposledy v roce 1986.

Povídku z vydání r.1912, které mám doma, oskenuji a dovolím si Vám ji zaslat.

S výrazem úcty Pavel Jelínek


Vážená paní,

moji předkové odešli v r.1742 do Pruska. Pak si jich tam více společně v r.1802 zakoupilo vesnici. V r.1806 to území získalo Rusko. S českým územím nebylo v žádném kontaktu. O nějakém národním obrození neměli potuchy. Ovšemže tam byli i Židé a vycházeli spolu normálně, ale Židé tam tehdy neměli svou modlitebnu. Koncem 19.století do obce nastoupil přišel evang. farář z Čech a při kázání začal napadat Židy. To prý můj děda nechtěl poslouchat, uprostřed kázání vstal a odchází.

Farář " Kam jdeš, bratře Jelínku " _ Děda : " Do synagogy. Toto nebudu poslouchat ". A skutečně šel hned za rabínem, a protože děda měl velký dům, tak se hned dohodli. V přízemí se zřídila židovská škola a v sobotu, po dobu cca 10 let, než si Židé vystavěli synagogu, jim sloužila ke shromažďování. - Aspoň tak jsem to doma slyšel. A před nějakým časem jsem na internetu hledal mé příjmení ( jmenuji se stejně jako můj děda - 1860-1940, a s úžasem jsem v jedné americké publikaci o dějinách Židů v Polsku našel výše uvedenou historii i s tím, že dobrodinec - byl i můj děda. A jen pro zajímavost - moje sestřenice, 87,která žije v Kanadě, mne informovala, že od tamního izrael. velvyslance obdržela informaci, že v Izraeli je háj pojmenovaný po obci Zelow, kterou si v r.1802 koupil i můj předek a v tom háji jsou u jednotlivých stromů cedulky se jmény tgěch, kdo Židům v Polsku pomáhali- Je tam i cedulka se jménem Pavel Jelínek, t.j. můj děda.

Sestřenice hned přispěla i rozšíření toho hájku.

( Můj děda byl zbožný, a s rabínem pravidelně rozebírali Starý zákon. Jednou rabína poškádlil. V pátek, před obvyklým studiem Starého zákona  hodiny posunul o 5 minut zpátky. Rabín se dívá, nějak mu čas nesouhlasí. Má začít šábes. No, když bylo pět minut po jeho začátku, tak se děda přiznal ).

A když se v r.1924 můj děda s rodinou stěhoval do Čech, tak příbuzní se přišli rozloučit k domu, nic více, ale na nádraží, které bylo asi 14 km, s našimi jela celá delegace místních Židů v čele s rabínem a prý plakali, že takového dobrodince, byť evangelíka, už mít nebudou.

Tatínek mi kdysi na starém žid. hřbitově v Praze luštil a trochu překládal tamní nápisy. Tak to jsou maličkosti z rod. vzpomínek. S výrazem úcty a schalom  

Pavel Jelínek   


      Vážený pane Jelínku,

děkuji vám za bleskovou odpověď a s potěšením jsem si obrázky stáhla. Hned je vložím do kroniky i s tím že jste je vypátral vy. Podařilo se mi sehnat povídky od V. Rakouse, ale bohužel pozdní vydání, ve kterém povídka "Na rozcestí" chybí. Zatím se mi ji nepodařilo sehnat - bohužel. Naše rodina se před válkou rozrostla o židovskou větev ale všech 12 členů  rodiny nepřežilo holokaust. Ráda bych si povídku přečetla, protože v ostatních povídkách je humorně popsáné židovské soužití a tuto formu beletrie mám velice ráda.

S úctou Eva Tichá

  


                        

Vážený pane Jelínku.

Včera jsem s potěšením obdržela Vaši obálku s povídkou. Okamžitě jsem se začetla a pocit radosti vystřídalo dojetí. Když jsem vyprávěla dcerce o čem je povídka, přemohl mě pláč. Židé - lidé jako my, se už dva tisíce let snaží najít své místo na planetě. Za svou víru zažili tolik krutosti a stále nemají svůj klid. 

V povídce mě zaujala připomínka na kostel v Podhořanech. Nikde jinde jsem se s tím nesetkala. Je ale možné, že se jednalo o židovskou modlitebnu u někoho v domě. Budu tím směrem pátrat, ale o výsledku pochybuji.

Nevím jak Vám mám poděkovat a jak se odvděčit za všechnu Vaši ochotu.

S úctou zdravím z Podhořan - Eva Tichá.

Děkuji - Naskenovanou povídku jsem uložila do přílohy naší kroniky. E Tichá




Dobrý den,

prosím o pomoc,

natáčím film o výsadku partyzánské skupiny Mistra Jana Husa, který se omylem v noci ze 26. na 27. října 1944 ocitl  nedaleko od Vaší obce.

I když jsem našla na internetu zprávu, že v tomto období nebyla kronika vedená, přeci jen mi dovolte dotaz, zda někdo nepamatuje ještě tyto události. Zejména jde o ženy - Poljakovová, Smyková a radistka, jejíž jméno není nikde uvedeno a jejíž další osud na protektorátním území Čech není znám.

Velice Vám děkuji za jakoukoliv pomoc.

Věra Motlová


Posílám Vám kontakt na dceru pamětnice té doby. E. Tichá




Dobrý den,
jmenuji se Vladimír Rokoský a dnes jsem pročítal nějaké weby měst a regionů v ČR. Narazil jsem přitom na váš web  a byl jsem příjemně překvapen kvalitou obsahu a zpracováním vašich stránek -www.podhorany.cz

                                     28.4.2014




Dobrý den paní Tichá.

Chci Vás pozdravit a vyjádřit radost nad "Vašimi" stránkami Vaší obce. Jezdíval jsem skrz ní, ale nenapadlo mne, že by nějak vstoupila do mého života.

 

Děkuji. Pavel Weingartner              historik a sociální pedagog




Dobrý den, paní Tichá!

Především děkuji za odpověď! Určitě Vás nechci "otravovat" nad míru. Nu, k věci. Já tedy jsem vzděláním historik, ale nikdy jsem se tím neživil. K tomu jsem původně vystudoval i filozofii a v roce 2012 jsem dokončil i sociální pedagogiku v Hradci Králové. Právě tehdy jsem jezdil častěji okolo Vás, jinak samozřejmě i "mnoho" let dříve - hrával jsem závodně šachy a cesty do Heřmanova Městce, Přelouče, Pardubic přes Vás pamatuji od cca roku 1977. A díky poslednímu studiu jsem začátkem listopadu objevil, že Slavibor Breuer působil tady u nás a hledám o něm informace.

To, co máte jako části ze vzpomínek A.Welze jsem si hned se zájmem přečetl. Právě po nalezení a ještě před telefonátem Vám jsem nalezl i fotografie tady od nás. Mne jejich rodina zajímá zejména pokud se to dotýká tady našeho kraje. Hlavně tedy o působení v Dobré Vodě měli být od konce 18.století (teď z hlavy nevím přesně, zda to bylo 1796) až do roku 1945. Vedle toho mne zajímají vztahy s Breuerovými v KH.

Jinak  pokud vím měli založit první sklárnu v Antonínově dole u Jihlavy už v 10. či 20.letech 18.století a vzpomínky Aloise W. mají zahrnovat období 1713-1869 (viz info na seznamu povodní roku 2002 poškozených titulů na netu NTM). O některých věcech, o kterých píšete trochu vím - i o Hrobu. Jen tak mimochodem tam na severu byla i nějaká rodina Breuerových, a jeden z nich byl po záboru pohraničí Německem v říjnu 1938 starostou Litoměřic!

Nashledanou Pavel Weingartner




13. 1. 2014           Dobrý den, paní Tichá!

Hlavním předmětem mého zájmu jak jsem řekl do aparátu Slavibor Breüer (filantropa, pedagoga aj.) a jeho rodinu. Za zděděné peníze pečoval o chudé sirotky etc. Začal snad v Kutné Hoře, pak pokračoval 1869-71 v Modletíně a poté v Dobré Vodě u Světlé n.S. Zatím o něm mám pouze několik údajů, ale jeho osoba je i zajímavá i proto že nakonec skončil jako mnich v pravoslavném kláštěře na poloostrově Athos v Řecku.

O rodu Welzových jsem se chtěl dovědět již dříve, nicméně více než jednotlivé zmínky a odkazy na některé členy rodu jsem neměl. Něco málo jsem věděl o jejich působnosti v Dobré Vodě, kde do roku 1871 provozovali sklárnu a až do roku 1945 měli své majetky. V souvislosti s pátráním po Breüerovi, kterému objekt uzavřené sklárny i s pozemky v D.Vodě pronajali, jsem zjistil i další věci, že měli další sklárny, mj. v Josefodole u Světlé n.S., i to že byli nějak spřízněni s Breüerovými (na Olšanech v Praze jsou pohřbeny ženy narozené jako Breüerovy a provdané Welzovy.). Detaily ale nemám.

Už před několika lety jsem chtěl o Welzových dovědět více a můj známý, redaktor Světelského zpravodaje mne odkazoval na citaci pamětí A.Welze v knize A.Branalda. Ke knize jsem se tehdy nedostal a musím to učinit teď. Každopádně jsem byl překvapen  tím, že Alois Welz působil i někde dále – u Vás v Podhořanech a že je tak citován i na vašem webu. Mne zajímá hlavně působení Welzových zde, ale možná i další informace mi mohou prospět… To člověk nikdy předem neví.

(Náhodou jsem se dověděl o propojení Welzových s Breüerovými, sestra S.Breüera byla provdána za historika Josefa Kalouska, jenž žil jako domácí učitel v rodině Riegrových atd. Problém je pak získat další informace i eventuálně z nejbližšího okolí. Okolo bývalé sklárny, sklelmistrovy vily, která je někým obývána, druhé opuštěné vily a  chodíme a jezdíme na kole celkem často, ale v místě se nelze nic dovědět. Na obci v Malčíně také ne. Jen z těch drobtů na internetu.

Nevíte tedy více o působení Welzových v mém okolí, i v Kutné Hoře, spojení s jinými rodinami nebo o někom, kdo by o tom věděl a byl ochoten něco říci či napsat?  V mém okolí jsem zřejmě dostupné možnosti vyčerpal…

Děkuji. Pavel Weingartner


Dokumenty, které jsem našla v kronice, Vám zasílám Eva Tichá




Email od paní  D. Sirotkové.

Dáša mi přeposlala Podhořany a já jsem za to moc vděčná.

Pořád si to prohlížím znovu a znovu a vracím se   vzpomínkami do dětství. Našla jsem tam i domek , kde bydlela babička (asi je to on )i když změněný. Vím, který dům je Habětínků, tam jsem kamarádila se Zdeňkou, která se teď jmenuje asi jinak. Když mi bylo 15let, tak jsem tam byla tři týdny na prázdninách u Velehradských a v té době jsem tam poznala Jardu Kutílka, St. Tichého , které jsem tam teď viděla jako zemědělce.

Děkuji tímto také paní Tiché, která se tomu tak věnuje, je to úžasné!


Milá paní Sirotková.
Stáňa mi přeposlala Váš email a velice mě potěšil. Je pravda, že jsem na tom strávila hodně času a musím přiznat že to byl i únik z kolotoče myšlenek po smrti mého manžela - Standy Tichého. Jste první, kdo mi emailem za to poděkoval. Velice si toho cením a moc děkuji. S úctou Eva Tichá.