Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Z  Welzových  poznámek a výpisů  ze  zemských  knih.

               Gersstorfové a Pachtové - Páni z  Podhořan

Z dějin obcí panství Podhořanského.:  V Podhořanech byl pivovar, lihovar, cihelna a na západním sklonku konce obce k Chrudimské silnici výrobna na draslo (flusovna).         

Podhořany Velmi utrpěly za tažení Matyaše Uherského, roku 1469, který původem Zdeňka ze Šternberka, pána Konopišťského a jiných pánů do Čech vtrhl, ale u Podhořan a Ronova obklíčil jej král Jiří z Poděbrad tak, že musel rokovat o pokoj.

 
p

                  Matyáš Uherský.                               Jiří z Poděbrad u Vilémova

16. století nejdéle na Podhořanech sídlili Gersstorfové, majitelé několika obcí, k nimž i Turkovice náležely a tak patroni kostela Turkovického byli.

Před vchodem do kostela, je zazděno 9 náhrobních kamenů. Čtyři z bílého mramoru, sedm jich patří  Gerštorfům.                  

k

o

 

  (Základ rodového erbu ) 

 

 

 

1.) Letha 1596., tuto odpocziwa paní Katerzina Bydzina manželka  stateczneho rytirze pana Hendrycha z  Gersstorfu a  na  Podhorzanech.

2.) Letha 1602 dokonal gest žiwot swoj a w panu zesnul urozený a stateczný rytirz pan Hendrych Gersstorf z Gersstorfu a na Podhorzanech. Tielo geho tuto odpocziwa vczekawagie blahoslaweneho z mrtwých vzkrzisseni.

3.) kámen jest Lidmily(z Kralovic matka Hendrycha).

4. kámen – léta 1599 v pondělí  Anna z Gerštorfu …. (uprostřed): Anna Marie Balbína z Worliczne maje vieku svého (pod tím erb Zárubův a Strakův)…..

5.)kámen – 1617 dokonala jest život svůj a usnula v pánu urozená paní Salomona z Gerštorfu1

6.) kámen - z r.1608 - pondělí po poledni na sv. Kylyána mezi 4 a 5 hodinou atd. Mikuláš Gerštorf z Gerštorfu a na Podhořanech maje věku 37 let

7.).kámen  - rytíř s helmicín

8.) kámen  - 1752, 19 Juli v Pánu usnula vysoce urozená paní Josefa Antonie Zárubová rozená Straková z Nedabilic paní na Podhořanech a Turkovicích.

 (pod tím erb Zárubův a Strakův)

9.) kámen. Léta 1753 dne 17 martii usnula v Pánu vysoce urozená paní Barbora Rassinova rozená Meklenburgova, paní na Podhořanech majíc věku 30 let.

 

V roce 1798 Podhořany odkoupil hrabě Arnošt Pachta z Rájova.           Ten v roce 1816 vlastním nákladem přestavěl téměř celý kostel v  Turkovicích náležející k panství Podhořanskému. Střecha ptaškami pokryta a kamennou zvonicí na západní straně kostel byl opatřen. Na hřbitově rodinná hrobka hrabat Pachtů z Rájova. V ní odpočívá Arnošt Karel 1823 zemř., jeho žena Anna Marie Esterhazi de Galanta 1836 zemř. a jejich syn Arnošt Prokop, 1837 zemř. Patronem Turkovického kostela jest dílem náb. fondu, dílem pánů Podhořan. Dle úmluvy z roku 1761.               (erb Pachtů z Rájova)

Kapli sv. Jana, v zámečku v Podhořanech, zrušil svobodný pán Jan Nepomuk de Fin a socha sv. Jana postavena byla před zámkem.

Letmo historií rodu Welzů.

Rod Weltzů pocházel z „Makelshaimu ve Frankách na Horním Rýně“, odkud byli v roce 1660 povoláni do Čech.

Kroniku Weltzů založil Sylvestr Weltz, v roce 1775. Je to kniha vázaná v kůži, psaná na ručním papíře, českým švabachem, perem a inkoustem. V rodině je předávána z generace na generaci. Její duplikát,k který je na obrázku a který mi v říjnu 2013 zapůjčil pan Jaroslav Welz (3), jsem opsala stati, týkající se Welzů žijících v obci Podhořany.

Tomáš Weltz, syn Sylvestra Weltze, ve svém jméně vypustil písmenko t a od té doby další pokolení používala příjmení Welz. Tomáš Welz s manželkou pocházel z Dobré Vody, kde vlastnil statek, lesy a sklárny.  V tomto manželství se narodilo 14 dětí.

Podhořanští  Welzové .

Alois Welz,                                      

(nar. 20 3. 1821 – 2. 6. 1895 Královské Vinohrady pohřben na Olšanském hřbitově). Byl rakouský a český velkostatkář a podnikatel ve sklářském průmyslu a politik (Poslanec Českého zemského sněmu, v 2. polovině 19. stol. poslanec Říšské rady (1871 – 1872). 

Syn Tomáše Welze, narozený 20. 3. 1821, od svého otce odkoupil sklárnu v Dobré Vodě. Především v ruském carství si šlechta pořizovala lustry z broušených skleněných hranolků, a proto Alois tradiční sklářskou výrobu o tento artikl rozšířil.  Ve svém oboru se mu velice dařilo. Byl to on, kdo od hraběte Županského Podhořanské panství koupil. Při obchodní návštěvě v Riedlových sklárnách v Antonienweldu (Antonínov) v severních Čechách se seznámil s Emilii Riedlovou, narozenou 1. 5. 1823. Po sňatku s ní, se jim narodilo 7 dětí.      

m Po smrti paní Emilie se Alois znovu oženil s paní Johanou Webrovou. Z tohoto manželství se již děti nenarodily.

(kopie zápisu z kroniky A Welze)

"Slýchal jsem od svého druha Volence, vždy Podhořany chváliti jako jeden z nejkrásnějších majetků. Bratr p. Volence, měl  Podhořanský pivovar v pronájmu a od něho nám bylo povědomo, že panství k prodeji hrabě Županský nabízí.

15. února, 1859, ve 3 hodiny ráno z Dobré Vody ( Dobrá Voda je osada, části obce Malčínokrese Havlíčkův Brod)s panem Volencem jsme vyjeli a v 9 hodin barona Županského v zámku navštívili. Ten za panství 200 000 zl. žádal. Já jsem jen 180 000 zl. nabízel. Ve 12 hod. s nepořízenou jsme šli do tamějšího hostince k obědu. Ve 3 hodiny pro nás pan Županský poslal a již jen 190 000 zl. žádal. Jednali a mluvili jsme na zámku až do 6 hodin a odešli jsme opět s nepořízenou. Když už jsem dal zapřahat na zpáteční cestu, přišel p. Županský sám do hostince, že prodá za 185 000 zl. Dojednáno bylo a 17 února jsem požadovanou částku v hotovosti zaplatil.

Po převzetí statku jsem se mohl do skláren zakrátko vrátit, neboť Podhořanský správce Picek, kterého jsem po rytíři Andrejevském v roce 1860 přijal, zcela podle mých názorů na statku hospodařil. Rovněž zdejší lesník Papík byl hodný a spolehlivý.




V roce 1866, za vlády pruského krále Viléma I. a rakoského císaře Františka Josefa, byla prusko-rakouská válka. Můj soused hrabě Thun na Cholticích mi přislíbil, že dozví-li se něčeho důležitého, že mi to ihned oznámí. Rozhodl jsem se, budeli v Podhořanech nebezpečno, že svou paní a děti do Dobré Vody budu muset poslati.

3. července 1866, v den bitvy u Hradce Králové, v které za prusy velel syn Viléma I.,  princ Fridrich III.  byl jsem ráno na Novém Dvoře. 

b                                       p                Fridrich III.  

Tu slyšel jsem strašné dunění a hřmot děl. Poslal jsem větší děti do Turkovic, kdež z věže tamního kostela vše co se u Hradce dělo bylo možno pozorovati.

Ve 3 hod. odpoledne, dal jsem zapřáhnouti do velkého rodinného vozu a dal jsem svou ubohou paní s  6 dětmi a guvernantkou odvésti do Dobré Vody, kam jsem již část majetku dal předem též odvést.

Ráno, 4. července, po 5 hodině přišel k mé posteli mladý poručík a žádal vydat oves pro koně. Na špýcharu jsem 20 dragounům, svými lidmi, 60 měřic ovsa vydal. Na zámku mi poručík vystavil potvrzení. V 7 hodin přišel pruský dragounský rytmistr a vyžadoval byty pro generální štáb a pro 2 dragounské pluky. Popsal křídou veškeré dveře zámku a dále požadoval prádlo, postele a slušný oběd pro 25 důstojníků. O půl deváté ke mně v zámku přistoupil další přijet-ší pruský důstojník se slovy „ Hospodáři, já hrabě Schullenst, cestovní maršál jeho královské výsosti, prince Alberta, pruského generála kavalerie, rekvíruji celý zámek pro naší potřebu. „Jsem vám k službám ale generál Vogel již vše zabral“tak jsem odpověděl. Oba prusové se domluvili a zámek si rozdělili. Druhé patro zabral generál Vogel a první patro zůstalo princi Albertovi.   první zleva:generál pěchoty Vogel

o       o        Princ Albert                                                                  Asi ve 12 hodin přišla jeho královská výsost princ Albert (bratr pruského krále Viléma I.). Měl sebou dva kuchaře, kteří sehnali kdesi tele a dostatek hovězího masa, tak že jsem se nemusel starat. Ve dvoře stálo 12 děl, ve všech stájích přes 200 koní, v zahradním domku byla polní pošta. Princi Albertovi se velice líbila vyhlídka s balkonu II. patra. Zde mne princ podrobil výslechu, který byl celý zapsán do deníku. Ptal se, kde je má paní a děti, poukazoval na prázdné hřeby, na nichž vysívaly obrazy. Pokud to moje bolesti v krku dovolovaly, omlouval jsem se. On poznamenal – před námi neměli jste míti žádného strachu. Po výslechu a rozhovoru odpověděl „V Čechách jsou smutné poměry“. Princ mě litoval pro moje bolesti krku a poslal za mnou svého lékaře. Ten mi dal prášky, které nikterak nezabraly. (Pro neustupující potíže s krkem musel p. Welz u lékařů v Praze podstoupit operační zákrok.)

Z několika jetelišť, na nichž byl jetel v kupách, bylo několik fůr dáno pruským vojákům. Novodvorský šafář Holub, přiběhl celý rozzuřený, že mu Prusové vzali 7 párů krásných mladých volů.“Potřebovali je“ byla odpověď princova.

Večer se mě princ tázal, zda by se nedostalo čerstvé pečivo k rannímu čaji. Dal jsem zavolati velmi dobrého pekaře Valentu. Na můj dotaz zdali chce královské výsosti dobré pečivo dodati, odpověděl lámanou němčinou. „Jsem ubohý muž, peču-li, pruští vojáci vše rekvirují, mě nic nezbude“. Princův pobočník pekaři vystavil toto prohlášení: Pekař Valenta v Podhořanech dodává jeho královské výsosti princu Albertovi, generálu kavalérie a t. d. Pečivo toto nesmí byti za žádných podmínek rekvírováno! Hrabě Schullenburg. Dosti často proti prušákům pekař tohoto potvrzení používal. Zakrátko Valenta přinesl celou nůši nejjemnějšího pečiva (housek, preclíků a daší) kteréž princovi a důstojníkům zvláště chutnaly. Obdržel za to 4 pruské tolary ve stříbře a řekl mi princ, že mu dávno žádné pečivo tak nechutnalo. Večer mi hlásil Picek, že Nový Dvůr je plný vojska. U špýcharu že stojí stráž, jelikož na zítří veškerý oves a žito budou prušáci měřiti do pytlů. Skutečně ráno v 8 hod začali, ale po hlášení pruského hulána bylo vše ukončeno a všichni prušáci sedli na koně a z Podhořan uháněli. Druhý den ráno, 5. Července 1866 odjel koňmo princ Albert z Podhořan. Když za 4 týdny byl uzavřen mír, přijela má paní s dětmi do Podhořan. Ještě čtyři týdny po bitvě u Hradce Králové, potulovali se prušáci po kraji a dovolovali si mnohé nepřístojnosti. Druhý den po návratu mé paní, se u nás opět ubytovalo 25 pruských důstojníků a ve dvoře 100 kyrysníků, kteří se z Vídně vraceli. Jednou přijela pruská vozatajská kolona, vedená poručíkem (Vaserpolákem) jménem Plewa. Nabídl jsem mu mou ložnici. Druhý den po jeho odjezdu jsem pohřešoval dalekohled, vyšívanou vestu, pár kalhot, což pan poručík anektoval. Rovněž jsem měl pěkné nadělení ve stájích. Koně, projíždějící kavalérie byly nakaženi oshřivkou a prašivinou a nakazili mi celé stáje. Museli jsme opatrně otlouci omítku a čerstvou vápennou maltou znovu nahoditi. Prušáci také zavlekli choleru, na kterou lidé ve vsi umírali. Když prušáci opustili Čechy, dařilo se obchodování. Dosti peněz zde vojáci v obchodech nechali. Někteří pruští důstojníci své manželky si z Čech odvezli. Kupříkladu z Chrudimi a z Čáslavi. Potvrzenky, které jsem od prušáků za odebraný majetek obdržel, byly mi berním úřadem vyplaceny nebo u daní připsány.

Jeho veličenstvo  rakouský  císař František Josef I.    

oo

na podzim toho roku jel obhlédnout bojiště. Byl jsem uvědomen, že císař při   zpáteční cestě z Hradce Králové do Čáslavi pojede přes Podhořany. Dal jsem u obecního špýcharu postaviti čtyřmi tesaři krásnou slavobránu.

Císaře vezli šestispřežím běloušů bratři Štěpánkové z Čáslavi, což se mu velice líbilo. U kapličky nad Podhořany dal císař zastavit a do příkopu tam 

nodbyl svou potřebu. Bratři Štěpánkové nebyli tak rychlí při téže potřebě a tak císař musel na ně počkati. Z Nového Dvora silnice v serpentině prudce klesá a z ní  dají se dobře má pole   podhořanská přehlédnout. Dal jsem na jednom jetelišti as v 60 sáhů dlouhých brázdách vyorati „„VIVAT““ tak že orané proti zeleni jetele velmi se odráželo. Dal jsem tam 2 stožáry postaviti s ohromnými prapory. Jeden v českých a druhý v rakouských barvách. Lidem se to velice líbilo a říkali mi pan Vivat. Dole u špýcharu, u slavobrány byl císař lidmi očekáván a já jsem císaře přivítal česky a on se na všelicos česky tázal. Poděkovav za přivítání jel dál do Čáslavi. Při této příležitosti jsem byl povinován dodati 4 koně a fasuňky, což jsem učinil. Koně přišli asi za 8 neděl ve velmi zbědovaném stavu s oshřivkou. Přesto že veškeré stáje byly kyselinou sírovou ošetřeny a znovu omítnuty přišel jsem o 6 párů koní. Celou škodu obnosem 1700 zl. mně byl úřadem vyplacen.




K výročí Jana Žižky se chystalo shromáždění v mém Dobrovodském lese. Byl jsem požádán o povolení k shromáždění, pořádaném u Žižkova Buku.

Žižkův buk u Dobré Vody, stáří asi 900 let, obvod kmene 500 cm. Žižkova busta v lese.o

d

 

 

 

 

 

 

 

 

Tajně jsem zapůjčil z Čáslavi Žižkovy relikvie, které věrně sloužící kočí Růžička potajmo na shromáždění s  Pickem dovez a zase odvezl. Srocení toho se zúčastnilo asi 1500 lidí. Hejtman Mascha vyzval lidi, aby se v klidu rozešli a že na nepovoleného tábora neučiní oznámení. Slib tento nedodržel a přes 80 účastníků bylo u soudů vyslýcháno a ukrutným trestům odsouzeno. Též já jsem byl odsouzen, že jsem povolil tábor ten k pokutě 200 zl. Ubohý Picek a oba lesní byli každý ku 200 zl. pokuty a dvouměsíčnímu vězení odsouzeni. Já byl rekurzem za své tři lidi jak v Praze, tak ve Vídni telegraficky odmítnut. Zaplatil jsem těch 600 zl. za ně a dal jim ještě 1 zl. za každý den ve vězení.            .o

Podle pověsti datované do roku 1422 pod stromem odpočíval. Jan Žižka

 Žižka tehdy porazil Zikmundovo vojsko u Kutné Hory.

 

Během této výpravy se dostal až   do osady Malčínu. U studánky se napil, vodu prohlásil za dobrou a osada je prý od té doby nazývána jako Dobrá Voda. Se svou družinou pak odpočíval pod bukem, který dodnes nese jeho jméno. 560 metrů severně od Žižkova buku je i Žižkova studánka./  

       (ze stránek obce Malčín



Touto příhodou zápisy v kronice končí.         

o

Alois Welz

Poslanec Říšské rady

Ve funkci: 1871 – 1872

Poslanec Českého zemského sněmu

Ve funkci: 1867 – 1867

Ve funkci: 1870 – 1872

Ve funkci: 1883 – 1884

Alois Welz zemřel v roce 1894. 

           (Desky uložené na zdi kostela v Turkovicích)        

Klára Riedlová roz. Welzová  zdědila po otci

Podhořanské panství. Narodila se 2. 12. 1857, jako předposlední z prvního manželství Aloise Welze. Provdala se za Ottu Riedla a spolu měly tři děti. Dva syny, Waldemara a Ottu a dceru Eriku. Po druhé světové válce celý její majetek - lesy a zámek - propadl státu.Všechny Klářiny děti zemřeli bez potomků.  
                                            z

 Vzpomínky na rodinu Riedlů(z archivu v Desné)

:Desná v Jizerských horách je horské městečko spjaté již více než 300 let se sklářstvím. Nejsilnější stopu v tomto údolí Černé Desné zanechali členové jednoho z nejvýznamnějších sklářských rodů – Riedelové. Kořeny Riedlové mají ve Švédsku. Zakladatelem byl Josef Riedel starší (1816–1894), původně nájemce      Antonínovské panské hutě     (na obrázku)  ha správce sklárny na Jizerce, synovec tamějšího huťmistra Franze Antona Riedla. V zájmu rodiny se Josef oženil s jeho dcerou a zároveň vlastní sestřenicí Annou Marií (1819–1855), krásnou, laskavou a se sklářstvím dobře obeznámenou ženou. Narodily se jim čtyři děti a po narození posledního, Anna Marie ve věku 36 let zemřela. Zůstali po ní tři synové: Hugo (nar. 1848), Vilém (nar. 1849), Otto (nar. 1853) a dcera Marie Albertina (nar. 1855).

Nejmladší syn, Otto Riedl, měl zlostnou a výbojnou povahu a rád mně ubližoval. Jednou zas, když mě chtěl bít, strčil jsem ho a shodil z domovních schodů. Zlostí křičel a šel žalovat své matce, ale špatně pochodil. Paní zvěděvši od nejstaršího syna pravdu, vyplatila Ottonka s tím, že chudému nemá ubližovat.

Josef Riedl odporučil: na výstavbu sociálního domu pro nemajetné 20 000 zl., na jeho další vydržování 30 000 zl., na fond pro chudé osmi obcí, kde byly jeho závody, 7 000 zl., pro důchodový fond úředníků 30 000 zl., pro důchodový fond sklářů rovněž 30 000 zl., ostatním dělníkům čtrnáctidenní mzdu ve výši 10 000 zl., pro příbuzné a služebnictvo 20 000 zl., na bohoslužbu 500 zl., 16 spolkům, kterých byl čestným členem, po 100 zl., ostatním spolkům   1 000 zl., sboru dobrovolných hasičů v Polubném 300 zl.

Nechtěli bychom tímto výčtem vzbudit dojem, že Josef Riedel byl ideální člověk a podnikatel. To jistě ne, ale že mu dělníci říkali „otec sklářů“, něco znamenalo. V jeho povaze byla solidnost a schopnost ocenit poctivou práci. Na druhé straně nesmíme zapomenout, že mu jeho bohatství přinesl nejen obchodní talent, štěstí na spolupracovníky a odborníky, ale těžká, vyčerpávající práce sklářů i jejich pomocníků v rozpálených, začouzených hutích. Ti všichni si ocenění bohatě zasloužili.                                                                    : František Schreiber   

Riedlové bezesporu patří mezi nejvýznamnější sklářské rody českého původu. Ze skromných poměrů vybudovali během tří generací sklářské impérium. Dnes je v Desné připomíná reprezentativní vila.

 Riedlova vila a hrobka se nachází v obci Desná, v Jizerských horách.

h

Hrobka postavená v roce 1890, patřila podnikateli Josefu Riedlovi, majiteli zdejší sklářské hutě. Do hrobky byly postupně uloženy i ostatky několika dalších příslušníků početné rodiny Riedlů. Koncem léta roku 1901, v pouhých 48 letech, zemřel nejmladší syn „sklářského krále“  Josefa Riedela  -

Otto Riedl, 1853 - 1901, manžel Kláry Riedlové roz. Welzové.

Zanechal po sobě děti: 

Ottu ml. V roce 1934 Otto Riedel ml. zemřel.

Waldemara, (jeho datum úmrtí neznáme)

Eriku. (Erika zemřela v Salcburku v roce 1972) 

Dynastie Riedelů své působení v Desné v Jizerských horách skončila, ale má své pokračování v dnešním Rakousku, kam polubenská větev přesídlila.                         

r 




                                                                                                  

Pokračování historie rodu Welzů.
 
Na podzim roku 2013, mě z Kanady navštívil pan Jaroslav Welz (3). Toto jsou zajímavosti z jeho vyprávění.

Tomáš Welz, narozený 6. 8. 1836, žil v Krčském zámečku. Byl význačný pražský podnikatel, který se všeobecně zasloužil o rozvoj Krče. Do jeho majetku přešel zámeček koupí dne 24. července 1880. Jistě bylo záslužné, že rodina Welzů, odmítala veškeré nabídky k parcelaci pozemků zámku pro případnou zástavbu.                            k

(Zde byl zaměstnán zahradník Kubelík. Ten měl hudebně nadaného syna Jana, který na náklady Tomáše Welze vystudoval konzervatoř. Stal se z něho virtuoz ve hře na housle. Slavný byl i jeho syn  - dirigent Rafael Kubelík).

 

V roce1948 Welzům panství zabavili a nevyužitý areál začal chátrat                                                                    .                               z

 

Jeho potomkům byl objekt navrácen po roce 1989. Zámek prošel zdařilou celkovou rekonstrukcí a prosperuje v podobě zámeckého hotelu.                                            (Byly zde natáčeny scény ze seriálu Sanitka)

Tomáš Welz, byl bratr Aloise Welze, který koupil   Podhořanské panství. Tomáš Welz byl otcem Jaroslava (1) který studoval v Halle a věnoval se hospodaření. Praktikoval v Rusku, kde se i oženil. V tomto manželství se narodilo 5 dětí. V pořadí druhé dítě, byl Jaroslav (2). Tento syn se narodil v Krči, u dědečka Tomáše, až po návratu z Ruska do Čech. Když bylo Jaroslavovi (2) 7 roků, přestěhovala se rodina z Krče do Podhořan. Jeho tatínek hospodařil na Podhořanském statku, který patřil sestřenici, paní Kláře Riedlové-Welzové, a později statek od ní odkoupil. Paní Klára si ponechala pouze lesy a zámek. V Podhořanech se Jaroslav Welz (2), v roce 1925 oženil s Boženou Olexovou. Spolu měli 2 dvě děti. Syna Jaroslava (3) a dceru Miladu. V roce 1953 byli Welzovi režimem donuceni Podhořany opustit. Celá rodina se musela vystěhovat do Nového Boru v severních Čechách. Velkostatek i majetek jim byl státem zabaven.

V roce 1953 bylo v Podhořanech založeno jednotné zemědělské družstvo, které zabraný majetek využívalo k hospodaření.

Jaroslav Welz (3), narozený  v roce 1935, studoval v Čáslavi, v České Lípě a na vysokém učení technickém v Praze. Úspěšně dokončil studium na ČVUT v oboru Elektrotechnika. V Praze se oženil s Jiřinou Štochlovou. Spolu mají dva syny, Marka a Jaroslava (4). Jaroslav Welz (3) v roce 1965 emigroval přes Rakousko do Jihoafrické republiky. Dnes žije v Kanadě, ve Vancouveru a příležitostně navštěvuje v Praze svou sestru Miladu. Téměř pokaždé navštíví i své bývalé bydliště.

Milada Welzová provdaná Slavíčková se narodila v Podhořanech v roce 1933. Studovala na gymnasiu v Praze kde i v současnosti na Vinohradech žije.

Její syn Filip Slavíček, narozený v roce 1970, je ženatý s manželkou Ester. Spolu mají dceru Sarah a syna Šimona. Pan Filip Slavíček je v současné době po restitučním řízení částečným majitelem majetku bývalého velkostatku v Podhořanech.

    Zapsáno v říjnu 2013, E. Tichou.        

 

Stránka

Welzova kronika

Welzova kronika

První stránka

První stránka

Pomník Welzů

Pomník Welzů

Pomník V. Welze

Pomník V. Welze

Žižkův buk

Žižkův buk

Antonínovská huť

Antonínovská huť

Riedlův dům

Riedlův dům

Desná

Desná

Riedlova vila v Desné

Riedlova vila v Desné

 

 

 


Stránka