Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Škola v Podhořanech.   




                  školka  

„Před časy v Železných horách vyrůstal lid beze všeho vyučování. Jen snad tu a tam vyskytl se nadaný písmák, jenž nahodile naučil se čísti, ze záliby otevřel ve světničce své školním uměním stánek".                              (Úryvek ze školní kroniky.)

 

První jednotřídní škola v okolí, kam docházelo i žactvo z Podhořan, byla založena v Turkovicích v roce 1720. Původně jednotřídní později rozšířená na trojtřídní. t Ale jak žactvo ze vzdálených obcí navštěvovalo turkovickou školu ve skutečnosti uvádí kronika: „Přespolní děti z politické obce Podhořany chodily do Turkovic, v zimě nic a v létě zřídka". A tak třídy zůstávaly prázdny.       . O reformních myšlenkách Jana Amose Komenského většina učitelů neměla ani zdání. Nezbedné děti sedávaly za trest v oslovské lavici, více se ale trestalo lískovkou, nebo klečením na hrachu. Školní rok byl oficiálně zahájen na svatého Václava, v praxi ale až na Dušičky, kdy se ve třídách začínalo topit. Vyučování probíhalo po celý týden kromě středy. Začátkem července probíhaly za mtpřítomnosti faráře zkoušky, po kterých začínaly, navzdory školskému zákonu o docházce,  prázdniny. Na českém území šestiletou školní docházku dětí od 6 do 12 let zavedl Všeobecný školní řád“,z roku 1774, který vydala císařovna

 

  MarieTerezie - matka 16 dětí.

Příslušný zákon stanovil pro její splnění tzv. školy triviální, jejichž obsahem bylo trivium (tj. čtení, psaní, počty) a náboženství.                       Panovnice použila věty: 
„Rádi bychom viděli, kdyby rodičové svých dětí ve věku 6 - 12 let do škol posílali.

Vzhledem k tomu, že nám na ničem nezáleží tak, jako na skutečném dobru našich zemí, všimli jsme si, že výchova mládeže obojího pohlaví, jakožto nejdůležitější základ skutečného štěstí našich národů, vyžaduje zvláštní pozornosti. Tato otázka upoutala naši pozornost zvláště proto, že na výchově a správném vedení v raných letech závisí veškerý budoucí život každého člověka i způsob myšlení celého lidstva.“f

Povinnou  školní   docházku zavedl 11 srpna,  roku  1805,

císařovnin vnuk -  František II.

Koncem 19. století byla tendence budování vlastních obecních škol. Cílem bylo zlepšit školní docházku a zajistit i pro mládež z chudých rodin alespoň základní vzdělání. Z nařízení C.K. Okresní školní rady v Čáslavi byla v září 1887 svolána do Turkovic obecní zastupitelstva všech osad, aby projednala vyvázání Hošťalovic, Březinky, Bílého Kamene, Podhořan a Holotína ze „školnosti" Turkovické. Bez nadsázky lze  říci, že za vlády 

císaře  Františka Josefa I.               předěl

český národ prožíval svůj „zlatý věk". Řadový občan užíval taková práva jako nikdy před tím. Velký důraz byl kladen na vzdělání. Byly přijaty svobodomyslné školské zákony, ustanovena byla povinná osmiletá školní docházka, byl zrušen církevní dohled nad školami a zřizovaly se venkovské školy. S tím i úzce souvisí zřízení a stavba školy v Podhořanech. Jistě stojí za zmínku, že již tenkrát Podhořany žádaly, aby v případě zřízení nové školy, byl k nim připojen Bílý Kámen. Pak nastala pětiletá pauza. Až v březnu 1893 přišlo nařízení C.K. Zemské školní rady v Praze o „zřízení expozitury celoroční pro politickou obec v Podhořanech". V roce 1893 proto obec Podhořany požádala o vyvázání z turkovické školy. V březnu 1895 Zemská školní rada a Zemský výbor království Českého vydaly rozhodnutí, aby byla v Podhořanech zřízena „veřejná samostatná obecná jednotřídní škola s vyučovacím jazykem českýmškola".

R.1896 si v Podhořanech  

občané postavili svou  obecní  jednotřídní školu se zahradou a  s bytem pro učitele, nákladem  21 000.- Korun. V roce 1906 byla škola rozšířena  přistavěním  ještě jedné třídy a kabinetu.               (fotgrafie z roku 1900)

Ve školním roce 1911/1912 došlo k rozdělení žáků z osady Bílý Kámen mezi školy Podhořany a Březinka a to tak, že žáci z dolní části Bílého Kamene náleželi ke škole v Podhořanech a žáci z horní části Bílého Kamene ke škole v Březince.

                                          (Fotografie z roku 1920, s učitelem p. Bílkem).                                 . V roce 1947, se výuka dětí prováděla jak v původní obecné škole, tak také ve vyvlastněné budově místního zámečku, kde byla otevřena Střední škola, za kterou se zasloužili tehdejší zastupitelé obce v čele se starostou St. Tichým . .              (St.Tichý na obrázku druhý z leva, první je ředitel školy s. Podolák).

V roce 1953 byla škola přejmenovaná na Základní devítiletou školu. Přešla sem také výuka dětí z prvního stupně. V původní obecní škole byla zřízena škola mateřská. Ve školním roce 1963/64 se ve škole učilo rekordních 217 žáků.

1. září 1975 dochází zcela nečekaně ke zrušení druhého stupně na zdejší ZDŠ. Škola byla koncipována jako dvoutřídní základní škola s 28 žáky. Toto rozhodnutí bylo pro školu velkou ranou, ze které se již nikdy nevzpamatovala. Ze zápisů v kronice je cítit jen smutek a odevzdanost k dalšímu osudu školy. Koncem školního roku 1978/79, rozhodnutím nadřízených orgánů se definitivně uzavírá historie a kronika školy v Podhořanech, která trvala od roku 1895 – 1979”. Byla to velmi pěkná škola, kterou nám mohl každý závidět. A také asi záviděl. Vybavení učeben se zaměřením na vyučující předměty (učebna chemie, hudebna, knihovna, temná komora, třída v zahradě pod kaštany, dvě hřiště, školní jídelna, ordinace i se zubařským křeslem, prostředí budovy zámečku, parková úprava zahrady) celková atmosféra vytvářela tak idylické prostředí. Do školy chodili žáci z Podhořan a asi z osmi okolních vesnic. Po uzavření školy, nastal obci problém co dále s budovou zámku i s celým objektem. Nabídka Čáslavské diecezy, využítí celého komplexu pro mentálně a duševně nemocné děti, se zdála obecním zastupitelům smysluplná a tak došlo k převodu celého objektu k tomuto využití. Bohužel, tento záměr skrachoval a s tím i možnosti obce ovlivnit další osud zámečku. Budova původní obecné školy je prodána a díky ní byl umořen zbytek dluhu za plynofikaci v obci. Dnešní pohled na.p budovu zámku je žalostný. Z bývalé chlouby obce je bortící se nebezpečná ruina. Tímto se uzavírá stoletá historie  zámečku a současně i vzpomínky na školu.

V současné době za výukou musí děti dojíždět. Nejvíc děti navštěvuje školu v Ronově  nad Doubravou. Děti z Nového Dvora, vzhledem k výhodnějšímu autobusovému  spojení jezdí do školy do  Vrdů nebo do Heřmanova Městce. 

kk

školní budova v Ronově                                 ve Vrdech

 v Heřmanově Městcik




Stručná historie školy Podhořanské.   

Obec Podhořany se nachází na svahu Železných hor v nadmořské výšce od 280 m do 412 m. Skládá se ze tří menších sídel: Podhořany, Nový Dvůr a Bílý Kámen. Katastrální území je 535 ha. Obec má 299 obyvatel, 146 obytných domů, z toho 46 domů je užíváno k rekreaci. Přírodní bohatství okolí z části CHKO Železné hory, k rekreaci přímo vybízí. Protéká tudy potok Čertovka, která pramení mezi Novým Dvorem a Bílým Kamenem.

Podhořany – první zmínky o obci pocházejí z roku 1356. Bývaly sídlem panství podhořanského. Dle zápisu v zemských deskách tu stávala tvrz. Majitelem byl Ješka z Chlumu, příslušník velmi bohatého rodu pánů z Chlumu. Ti byli stoupenci učení Husova. Vlastnictví později přešlo na jeho syna Beneše. Jan z Chlumu, bratr Beneše, doprovázel mistra Jana Husa do kostnice, kde ho statečně hájil a též s bratry Vilémem a Divišem známý protest proti upálení mistra Jana podepsal. Panský rod pánů z Chlumu, též Slavatů z Chlumu a Košumberka, držel panství jeden a půl století. Počátkem 15 století patřily rytířům z Podhořan. Poté se tu vystřídali desítky majitelů. Jan de Fin držel Podhořany až do roku 1840, kdy je prodal za 160.000 zl. své manželce, baronce Eleonoře. Ta je prodala téhož roku za 192.000 zl Anežce Hedvice Kinské, rozené Auersperkové. Zdejší zámek vznikl až počátkem 19. století přestavbou tvrze. Hrabě Arnošt Prokop Pachta z Rájova je jeden z nejznámějších majitelů Podhořan. Založil pro chudé studenty narozené na panství Podhořany nadaci. Ta byla určena postupně pro syny úředníků, služebníků a pro ostatní obyvatele. Roční požitek byl 150 zl. Jeho otec Arnošt Karel Pachta nechal v Turkovicích roku 1816 vystavět vlastním nákladem kostel. Oba byli pochování v rodinné hrobce v Turkovicích. Roku 1859 koupil Podhořany Alois Welz za 177.000 zl. Majetek přešel dědictvím na rodinu Riedlových a to od roku 1895 až do konce 2. světové války. Novorenesančně byl zámek přestavěn v roce 1898. O. Riedl se svojí sestrou vlastnili velký majetek. Na Sázavsku to byly sklárny, v Podhořanech to bylo velké panství, zámek a konečně i pivovar, který byl ve spodní části podhořanského dvora. Ten byl zrušen v roce 1905 a později přestavěný na lihovar, býval zde i sklad piva. Během 2. světové války byli v zámečku ubytováni němečtí vojáci, na jejím konci je vystřídali vojáci sovětští. Zámeček byl konfiskován na základě Benešových dekretů a její bývalí majitelé od té doby žili v Rakousku.

Kronika obce Podhořany se v roce 1947 zmiňuje o zřízení Střední školy. Naproti tomu kronika Obecné školy konstatuje: Osmiletá střední škola byla zřízena k 1. září 1953 s tím, že výuka prvého až osmého ročníku bude probíhat v zámku. Ve staré budově Obecné školy byla zřízena mateřská školka a nadále zde bude probíhat výuka některých kroužků. Zřejmě od tohoto data byl ředitelem školy Oldřich Podolák a učitelský sbor pracoval ve složení: Karel Krejčík, Jiřina Malá, prof. Saxl, Josef Kavřík, na prvním stupni učí Marie Pospíšilová. Školu navštěvovalo tehdy 100 žáků. Ve školním roce 1958/59 bylo ve škole již 139 žáků, funkci ředitele školy převzal Karel Krejčík. Někteří učitelé přešli na jiné školy ( V. Čuda, J. Merunka, Horáková), na druhý stupeň byly nově ustanoveny: Věra Prošková (provd. Filipová), Jaroslava Mrázková (provd. Keprová), Jaroslava Nováková (provd. Bernardová), Hana Kalousová. V dalším roce to byla Hrabaňová, Boh. Bouchalová (provd. Zavadilová), O. Jandová. Ve školním roce 1961/62 byl povolen 9. postupný ročník, školu navštěvovalo již 149 žáků. Někdy v této době byla škola přejmenována na ZDŠ (Základní devítiletá škola). Na druhý stupeň nově nastoupily učitelky: Leontýna Stehlíková, Jaroslava Babická, (provd. Komárková), Blažena Stará (provd. Špinarová), Libuše Chládková ( provd. Rojková) a v dalším roce Jindřich Plaček.

V této době pracovalo na škole v různých kroužcích mnoho žáků. Za svoji činnost sklidili mnoho ocenění a uznání. J. Kavřík založil fotografický kroužek, který ve svých začátcích zhotovil mnoho fotografií ze života školy. Dramatický kroužek V. Filipové sehrál několik divadelních her, letecko-modelářský kroužek E. Vršovského měl své modely na několika výstavách, včelařský kroužek K. Krejčíka pravidelně dodával do školní jídelny med, rovněž mičurinský kroužek J. Malé dodával do školní jídelny své výpěstky. V pozdějších letech pěvecký kroužek pod vedením L. Stehlíkové úspěšně koncertoval na nejrůznějších soutěžích, kde získal mnoho uznání. Bylo samozřejmostí i to, že žáci jezdili na školní výlety a putovní tábory po celé naší vlasti ( Krkonoše, Beskydy, Orlické hory Jeseníky, Šumava, Posázaví, na Slovensko apod).

Ve školním roce 1963/64 se ve škole učilo rekordních 217 žáků. V této době se opět podstatně mění složení učitelského sboru. Odchází učitelky Rojková, Špinarová, Komárková, Dudková. Zároveň však přichází nové učitelky : E. Vodičková, E. Kolářová, počátkem sedmdesátých let to jsou dále Štěpánková, Zd. Hašková, A. Hynková, H. Vilimová a učitelé M. Petržilka a M. Cink. Školní rok 1970/71 je ve znamení dalšího úbytku žáků, na celkem 124 žáků. Na jeho konci končí ve funkci ředitele školy Karel Krejčík a nahradil ho M. Petržilka. Na konci školního roku 1971/72 dochází opět k výměně ředitele školy. Nově je ustanoven Jan Zvolský. V učitelském sboru též dochází postupně k dalším změnám, vyučujícími jsou M. Rudolfová L. Volková, J. Kalinová. J. Fialová.

1. září 1975 dochází zcela nečekaně ke zrušení druhého stupně na zdejší ZDŠ. Škola je nyní koncipována jako dvoutřídní základní škola s 28 žáky. Celý učitelský sbor se prakticky rozpadl. Žáci ze druhého stupně byli přeřazeni do Ronova n/Doubravou, Heřmanova Městce a Vrdů. Ředitelkou školy byly jmenována Ludmila Hrstková, učitelkou na prvém stupni zůstala H. Vilímová. Toto rozhodnutí bylo pro školu velkou ranou, ze které se již nikdy nevzpamatovala. Z dalších zápisů v kronice je cítit jen smutek a odevzdanost k dalšímu osudu školy. Ředitelka L. Hrstková 30. června 1977 jako v předtuše blížícího se konce napsala: „Kdo dopíše řádky této kroniky a kdy ? “. Ten na sebe již nenechal dlouho čekat. Nastal s koncem školního roku 1978/79. Poslední věta zastupující ředitelky Hany Vilimové v kronice, nyní již jednotřídní školy je: „Tímto rozhodnutím nadřízených orgánů se definitivně uzavírá historie a kronika školy v Podhořanech, která trvala od roku 1895 – 1979”. Smutná povinnost pro učitele takto ukončit školní kroniku.

Samotný zámeček, celý jeho areál, velký a udržovaný park o rozloze 2,2 ha s nově zřízenými hřišti, byl pro školu velmi vhodný. Byla to velmi pěkná škola, kterou nám mohl každý závidět. A také asi záviděl. Do školy chodili žáci z Podhořan a asi z osmi okolních vesnic. Takto, skoro až idilicky, fungovala škola až do svého zániku. V době, kdy se ve škole ještě vyučovalo, vyhořel v horním rohu zahrady altán. Co se dělo s budovou dál ? To už byla jen devastace. Přestože budova byla dostatečně zajištěna proti vloupání, přesto v ní „úřadovala” mládež, zahrada samotná zarůstala náletovými dřevinami a pustla. Nikdo se o nic nestaral. Počátkem osmdesátých let projevili zástupci Vítkovických železáren o budovu školy velký zájem. Chtěli zde vybudovat rekreační středisko pro své zaměstnance. Budovu nakonec z různých důvodů nezískali a tak byla zmařena jedna z posledních možností ji zachránit. V zahradě bylo zřízeno nové fotbalové hřiště, kde se nyní často hrají turnaje v malé kopané a nohejbale.

Rok 1989 přinesl pro kdysi honosný zámeček, posléze pěknou školu, jen další úpadek. V době restitučních zákonů se o zámeček nikdo nepřihlásil a vzhledem ke konfiskaci dle Benešových dekretů, ani se přihlásit nemohl. Zámeček přešel pod správu Obecního úřadu Podhořany. Ten však neměl dost sil a prostředků celý areál udržovat. Po veřejném zasedání obyvatel Podhořan bylo rozhodnuto vše převést na Diakonii Praha, středisko Čáslav. Měli zde pečovat o nemohoucí, mentálně a jinak postižené děti. Její zástupci tehdy již začali s menšími úpravami. Brzy však došly peníze a Diakonie celý areál opustila. V polovině devadesátých let budova vyhořela, vše dál chátrá, vše je otevřeno a každý si mohl odnést co chtěl. Nyní budovu a zřejmě i celou zahradu vlastní soukromá osoba z Prahy. Od března roku 2007 je celý areál nabízen jednou realitní kanceláří k odprodeji za 2.950.000,- Kč. Střechy a stropy jsou dnes propadlé, něco dále vyhořelo, prostě jen zbořeniště a sutiny, kam je vstup zakázán. Další osud tvrze, zámečku, školy, zbořeniště lze nyní jen ztěží předvídat. Doufejme jen v lepší budoucnost.

Kutná Hora, červen 2008 Jaroslav Bruner

  Učitelé v roce 1959

Rodné příjmení

Jméno

Příjmení

Titul

Poznámka

Aktualita

Nováková

Jaroslava

Bernardová

učitelka od r. 1958

 

V.

Čuda

 

učitel do r. 1958

Prošková

Věra

Filipová

 

učitlka

 
 

Jitka

Hlaváčová

učitlka

 
 

O.

Jandová

 

učitelka od r. 1959

 

Josef

Kavřík

 

učitl

 
 

Karel

Krejčík

 

ředitel školy od r. 1958

 

Oldřich

Podolák

 

ředitel osmileté střední školy

od r. 1953

 

prof.

Saxl

 

učitel od r. 1953

 

Mgr.Leontina

Stehlíková

učitelka

 
 

Jiřina

Malá

 

učitelka