Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Bývalé panství Podhořanské.     

                                    Sepsáno  Karlem  Duškem,  před rokem 1940

 Vesnice tato leží na úpatí Železných hor a čítá dnes bez osady Nového Dvora 73 čísla s 480 obyvateli. Jdeme-li po státní silnici severovýchodně z Čáslavě k Chrudimi, jsme za 2 a čtvrt hodiny v Podhořanech. Panství Podhořanské leží na východní části okresu  Čáslavského.                                                  ( malba z roku 1900)


p

 Na severu hraničí s panstvím Žehušickým a Choltickým, na severovýchodě a východě s panstvím Heřmanoměsteckým, na jihu s Ronovským na západě též se Žehušickým.

Stávala tu tvrz, o které se činí zmínka v deskách zemských, patřící vladykům Podhořanským. V roce 1356 - 60 zde žil Jan z Podhořan. Později převzal statek Podhořanský Markvart ze Žleb, jinak z Vartemberka. Polovina  přešla prodejem r. l386 na Ješka z Chlumu. Rod tento psával se po původním sídlee Chlumu v Čáslavsku, a měl v erbu modrý štít s třemi pruhy zlatými napříč přeloženými.

 Synové tohoto Ješka, byli Jan, příjmením Kepka, Vilém, Beneš - kterému v roce 1417 Podhořany byby přiděleny - a Diviš. Všicnni byli stoupenci učeni Husova z nichž Jan z Chlumu doprovázel mistra Jana Husa do Kostnice, statečně ho  hájil a tam s bratry známý protest proti upáleni Jana Husa r. l4l5 podepsali.                                                     

h

PROTEST P. JANA Z CHLUMU

proti zatčení Husovu (24. prosince 1414)

                                                         (Jan Hus )
''Všem a každému, kdož toto uvidí či uslyší, já Jan z Chlumu oznamuji, že m. J. Hus, svatého bohosloví bakalář dokonalý, s bezpečným glejtem a pod ochranou nejjasnějšího knížete a pána, pana Zikmunda Římského krále vždy rozmnožitele říše a Uherského atd. krále, pána mého nejmilostivějšího - a pod záštitou, obranou a ochranou svatosvaté Římské říše (o čemž má veřejný list řečeného pána mého, Římského atd. krále) přišel do Kostnice, aby vydal, kdožbykoli žádal, ve veřejném slyšení z víry své dokonalý počet. Tento svrchu řečený m. Jan v tomto říšském městě pod bezpečným glejtem řečeného pána mého Římského a Uherského krále byl a jest uvězněn; a ačkoli papež s kardinály zvláštními posly řečeného pána mého Římského krále jménem královským byli důrazně vyzváni vydati řečeného m. Jana, i aby mi byl vrácen, nicméně přece až posud vydati odepřeli a odpírají, na potupu a zlehčení bezpečného glejtu králova, ochrany a záštity císařské a královské velebnosti.
Pročež já Jan svrchu řečený jménem královským oznamuji, že věznění a zajetí řečeného m. Jana Husi se stalo proti veškeré vůli svrchu jmenovaného pána mého, Římského krále, ježto se stalo na potupu jeho bezpečného průvodu a ochrany říše, protože tehdy řečený pán můj daleko od Kostnice byl vzdálen a kdyby byl býval přítomen, nikdy by nebyl býval dovolil, aby se to stalo. Ale až přijde, kdokoli má ucítiti, že bude pro znevážení jemu a jeho i říšské ochraně a bezpečnému průvodu učiněné velmi bolestně pokárán.
Dáno v Kostnici, v předvečer narození Páně, léta Páně 1414.''

Ani pan Jan z Chlumu, řečený Kepka, jak je z uvedeného listu patrné, nechápal, proč byl Jan Hus zatčen, Jan z Chlumu se také mylně domníval, že Zikmund cosi podnikne proti Husovu zatčení, až se vrátí do Kostnice. A na co se vztahoval Zikmundův glejt, již bylo řečeno výše. Je však zřejmé, proč Jan z Chlumu výše uvedený list napsal, neboť silně vnímal, že jeho ochránci se dle jeho názoru děje nebetyčná křivda. To je naprosto pochopitelné i s odstupem 6 století.

''Nicméně tento slavný glejt Říše a krále neuchránil Husa; 28. listopadu přivedla ho stráž městská spolu s p. Janem z Chlumu ''na rozmluvu'' ke kardinálům, po níž sice panu Chlumovi bylo dovoleno, aby odešel, Hus však podržen v zajetí. Marně zakročil pan Chlum téhož dne ještě večer u papeže, marně druhý den ukazoval všude v Kostnici, šlechtě i lidu, knížatům církevním i měšťanům bezpečný glejt Zikmundův; marně přibíjel a lepil na vrata chrámů kostnických a obydlí papežova veřejné protesty proti tomuto flagrantnímu porušení práva; vše marno. Hus zůstal ve vězení, ano odveden 6. prosince do tuhého žaláře nově opatřeného Upřímné a neúnavné úsilí tohoto šlechtice českého dosvědčuje poslední (nám dochovaná) vyhláška Chlumova, přibitá rovněž na dveře dómu kostnického, 24. prosince 1414, v noci (podle tehdejšího časopočtu) novoroční, kdy právě vjížděl Zikmund v slavnostním průvodu s kardinály a papežem do Kostnice. S vrat chrámových shlížela na něho vyhláška českého pána, hrozícího přísným trestem všem těm, kdož glejt císařský porušili...''

Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.                                                                                                            Výklad V. F. Flajšhanse.

Jana z Chlumu známe dobře z filmu Jan Hus, je to ten nejstarší z Husova doprovodu. Když v Kostnici Husa pozvali na ''rozmluvu'' ke kardinálům, Chlum mu říká: ''Nehnu se od tebe, dokud si tě zas neodvedu domů!'' Stráž ho ale nepustila za Husem: ''Urozený pán nemá na Jana Husa čekat, mistr se tu zdrží delší dobu.''

Panský rod pánů z Chlumu též Slavatů z Chlumu a Košumberka přes půl druhého století byl v držení panství podhořanského, jež pak přešlo v XVl. stol' na rod Gerštorfů, taktéž rod vzácný památný. Roku  l628 Václav z Gerštorfu prodal panství sestře své Johanně Vřesovcové z Gerštorfu a na Bečvárkách a manželu jejímu Vratslavovi Kostomlatskému z Vřesovic za 17 250,- zlatých rýn. Johana Vřesovcová držela sama statek podhořanský až do roku 1687, kteréhožto roku jej prodala panu Petru Mikuláši Strakovi z Nedabylic, král. slav. soudů kornorních a dvorních radovi a místokomorníku království českého.                                                                                                                

(Náhrobní kameny majitelů panství Podhořany, vsazené v opěrní zdi za kostelem v Turkovicích.)

mm

 

 

 

 

 

 

Po jeho smrti přešel statek podhořanský na jeho dceru Josefu Antonii, jež se r. 1727 provdala za Bertholda Zárubu, svobodného pána z Hustiřan. Po její smrti patřily Podhořany Barboře  Rašínové, rozené Meklenburgové, a když r. l753 zemřela, dědil statek podhořanský její manžel Jan Adam Rašín z Risenburku, který byl dlouhý čas hejtmanem kraje chrudimského. Zdá se, že byl poslední potomek svého rodu po meči, neboť zanechal svobodnou  Apolénu koupil podhořanský statek hrabě  Adam Bořek za 56 000,- zlatých ale roku 1794 prodal jej Augustinu Vlčkovi za 105 000,- zlatých. Roku 1798  koupil Podhořany hrabě Arnošt Karel Pachta z Rájova za 114 000 zl. rýn. Zemřel l823 na zimnici a pochován v rodinné hrobce v Turkovicích, kde vlastním nákladem vystavěl kostel roku 1816.

 ok

Mladistvý jeho syn Arnošt Prokop prohlášen r.1827 za zletilého a převzal řízení statku.

Založil fundaci pro chudobné  študenty s ročním požitkem l50 zl. Ve své vůli dne 16. března l837 ustanovil dědicem statku syna sestry otcovy Jana Nepomuka, svobodného pána de Fin.

Téhož roku 23. října 1837,  nešťastnou příhodou byl v lese u Pravotína na Čáslavsku zastřelen v stáří 37 let. Pohřben i s matkou svou Annou  Marii Esterházy de Galantha  (zemřelou 24. listopadu 1836) v Turkovicích v rodinné hrobce. 

Jan de Fin držel Podhořany, až do roku 1840, kdy je prodal za l60.000 zl. své manželce Eleonoře rodilé Auesperkové.

 Tato zase je prodala toho roku za 192 000,- zlatých kon. m. hraběnce Hedvice Kinské roz. Auersperkové. Na to prodala hraběnka r. 1849 Podhořany manželům Ántonínu a Kateřině Županským za 140 000 zlatých.

Roku 1859 za 185 000 zl. koupil panství   Podhořany - Alois Welzm

 

k

Emilie Riedlová provdaná Welzová

 

k

 

 

 

Tento pak ustanovil dědičkou dceru svou,

Kláru Welzovou,  provdanou  Riedlovou.

(Desky majitelů Podhořanského panství na zdi v kostele sv. Martina v Turkovicích.)

Ze všech slavných a památných rodů a majitelů bývalého panství podhořanského ponejvíce zachováno v myslích občanů z Podhořan i okolí je jméno Pachtů.

Proč? ..... to již dnes víme,

kterak zajistili si jméno nesmrtelné? Jest to výše jmenovaná nadace pro chudé studenty, jež stala se štěstím a velkým dobrodiním mnohých studentů a rodin jejich. Stipendium toto nemohou obdržeti za sebou dva bratři téže rodiny. Udělování stipendia tohoto řídí se přesně stanoveným řádem a nárok na udělení podpory této mají studenti bez ohledu na náboženské vyznání - narození na panství podhořanském, v první řadě synové úředníků tohoto panství, pak synové služebníkú a potom synové jiných rodičů z tohoto panství.

S počátku nadace tato bývala malá, nyní obnáší 960 korun.

Hrabě Arnošt Prokop Pachta založil též nadaci pro chudé z panství podhořanského, kteří bývají podělováni vždy v den úmrtí hraběte.

kk

 (23.října) po službách božích v Turkovicích.      

Podnes je zachována u kostela rodinná hrobka hrabat Pachtů z Rájova, v které odpočívají (směr k vesnici) Arnošt Prokop Pachta_(zemř. 23, října 1837), vedle Arnošt Karel (zemř. 6. srpna 1823.) a k faře choť jeho Anna-Marie Esterhazy de Galantha  (zemř. 24. 11. l836). V kapli nad hrobkou jest zřízen oltář s erbem hrabat Pachtů.  Dle ústního vyprávování J. Rosslera z Heřm. Městce, starce to 85 letého, však zdravého a ještě čilého i velmi dobré paměti dovídá se pisatel těchto řádků o životě a osudu hraběte Pachty toto: ,,Můj otec, Jan Rossler i děd Jan Rossler bývali v držení výsadní hospody v Podhořanech. Děd můj byl vyučen řezníkem a sekával vojsku Laudonovu maso. Hrabě Pachta byl svobodný a často přicházíval k mému otci do hostince. Dělali jej bláznem, ale blázen nebyl. Bydlil sám v zámku, neboť matka jeho, v Podhořanech nebydlila, jen někdy sem dojížděla. Jelo se pro ni vždycky dvěma páry. Hrabě nikdy tak nejezdil. Mněl 1 koně a jezdíval na jezdecko. Také chodíval do Bukoviny a Rašov (pod Bukovinou byla obora). Stalo-li se někdy, že se hrabě, někde opozdil a večer přišel pozdě domů, tu míval vrata u ,,Ponocárny“ zavřena a nemohl do zámku. Proto rád přijal nabídnutí mého otce, jenž mu pokojíček i stravu zdarma poskytoval.       (hospodsý areál - malba z r. 1900)

k

Hospoda tehdy velmi vynášela, neboť formani stále ve dne i v noci přijížděli a odjížděli.  Otec měl tři páry koní, které stále na kopec formany vytahovali. Hrabě říkával: ,,Rosslere, já nic nemám, ti lumpové mi nic nedají, já se vám však odměním. Proto můj nejstarší bratr Čeněk, první Pachtovské stipendium obdržel.  Ve dvoře bydlil direktor N. a kontrolor Šulc, kteří hraběti dovolovali jen to, co měli od barona de Fin nařízeno. Stalo se, že jednou přijel na koni do hostince při zábavě, otec mu řekl, aby toho nedělal, že lidé tím více by byli utvrzeni v přesvědčení že blázní. Byla to práce barona de Fin. Tento jej pozval na podzim do Pravonína na hon. Po honu, který šťastně skončen, jeli páni hrabě Pachta a baron de Fin v loveckém voze lesem domů. Zbraně drželi mezi koleny. Najednou třeskla rána a hrabě se skácel, střelen pod bradu.

Těžko jest si vysvětliti nešťastný onen případ; tehdy byla doba poddanství. V kronice farního úřadu v Turkovicích je o tomto poznamenáno: " Dne 23. října l837 zemřel v Pravoníně náhodným výstřelem 37 roků stár hrabě Arnošt Pachta z Rájova a byl 28. října pohřben v Turkovicích".

Svobodný pán De Fin testamentárním dědicem.




k

 




                                             

.

K autorovi  článku.                                     Karel Dušek se přiženil do hospody u Drahokoupilů. Před ním byli vlastníky zájezdní hospody pan Stoupa, pan Pultar, zmiňovaný pan Rossler, pan Pazderka od kterého hospodu koupil pan Drahokoupil spolu s panem Žďárským.        ( snímek z roku 1902)                                             

Duškovi měli jen jedinou dceru Annu. Ta vystudovala učitelský ústav a povolání učitelky vykonávala až do důchodu ve dvoutřídní škole v Turkovicích. Pro děti ve škole paní učitelka ale převážně se o ní mluvilo jako o slečně Nanynce Duškové. Lpěla na tradici. Budovu, hospodský dvůr a přilehlé hospodářské budovy se snažila udržovat v původním vzhledu.

Dodnes je tento objekt vedený jako kulturní nemovitá památka. Slečna Dušková zemřela bezdětná a v současné době  tento komplet vlastní obec Podhořany.

h